Článek
Kdo byla Anny Ondráková
Anna Ondráková (coby herečka později používala křestní jméno tvaru Anny) se narodila v roce 1902 do rodiny plukovníka rakousko-uherské armády. V dětství se věnovala baletu i divadlu, a právě u něj zůstala i po první světové válce. V roce 1919 si však vyzkoušela i nové médium, tedy film. Objevila se totiž ve filmu Palimpsest, samozřejmě němém. Během svého angažmá ve Švandově divadle se seznámila s pozdějším slavným prvorepublikovým režisérem Karlem Lamačem. Jejich vztah byl jak pracovní, tak i osobní.
Anny Ondráková ve filmu Její zpověď (Blackmail) režiséra Alfreda Hitchcocka
Ve dvacátých letech začala točit stále více filmů a velmi brzy si jí všimla i studia v zahraničí. Byla obsazovaná v Německu i v Rakousku a objevila se též ve dvou britských snímcích, které nerežíroval nikdo jiný než Alfred Hitchcock. První se jmenoval „…a neuveď nás v pokušení“, ten druhý (a dodnes velmi dobře hodnocený) potom „Její zpověď“. Byla to doba, kdy se definitivně prosadil zvukový film a v uvedených snímcích musela být proto dabována anglickou herečkou.
Rozchod s Lamačem a svatba s boxerem
Ondráková tlačila Lamače do manželství. Ten jej však odmítal, a proto se pár nakonec rozešel. Ondráková se však následně seznámila se známým německým boxerem Maxem Schmelingem, kterého si také v roce 1933 vzala. O tři roky později je pak postihla osobní tragédie, když těhotná Ondráková po autonehodě potratila. Manželství ale vydrželo.
Válečné a poválečné období
Na obzoru se pak před nimi rýsoval ještě jeden velký problém. Stále sílící nacistický režim si je vyhlédl jako příklad ideálního árijského páru. Ke svatbě jim dokonce květiny poslal sám Adolf Hitler. Ani jeden z nich ale k nacismu žádné sympatie necítil. Několikrát se sice museli s Hitlerem nebo Goebbelsem setkat, Schmeling ale nikdy nekývl na mnohokrát nabízené členství v NSDAP.
Nacisty tím velmi dráždil a ti se mu pomstili odvedením do armády, ačkoliv již na to oficiálně neměl věk. Schmeling byl zařazen k parašutistům a během bitvy o Krétu byl vážně raněn. Ani válka na Schmelingově postoji k nacistům nic nezměnila, právě naopak. Po Maxově návratu domů dokonce oba manželé zachránili život dvěma židovským chlapcům. Nijak se tím po válce nechlubili a na veřejnost vyšla tato informace až v 80. letech.
Jako řada jiných známých osobností, které se někdy objevili ve společnosti nacistických špiček, byla i Ondráková obviněna zcela neprávem z kolaborace. V Československu na ní byl vydán dokonce zatykač, a proto se domů nemohla vrátit. Ve skutečnosti již na československou půdu nikdy nevstoupila, neboť definitivní konec nadějím učinil komunistický převrat v roce 1948.
Ondráková se Schmelingem zůstali v Německu, věnovali se podnikání a dalším činnostem. Anny přesto na svoji domovinu neustále vzpomínala. Manželství jim vydrželo až do smrti Anny Ondrákové v roce 1987. Max Schmeling zemřel v roce 2005 ve věku 99 let.
