Článek
První koněspřežky ve světě
Předtím, než se podrobněji podíváme na historii koněspřežných drah u nás, je na místě si ujasnit, co to taková koněspřežka neboli koňka vlastně je. Její podstata je jednoduchá: kůň táhne vůz, který ovšem nejede po silnici, ale po kolejích. Jaké má toto uspořádání výhody? Především výrazně nižší valivý odpor. Díky tomu může kůň táhnout mnohem těžší náklad.
O výhodách tohoto upořádání věděli lidé již dávno, nejrůznější důlní vozíky pohybující se po improvizovaných dřevěných kolejích známe již z doby starověkých civilizací, např. ze starého Řecka. Používaly se i ve středověku a v provozu byly i v polovině 18. století, kdy průmyslová revoluce přinesla možnost vyrábět koleje ze železa.
Po roce 1760 se začaly takovéto kolejové tratě s železnými kolejnicemi objevovat především v Anglii. Stále však zůstávaly spojené s průmyslem nebo důlní těžbou. Přišla ale doba, kdy se začalo uvažovat o využití tohoto způsobu přepravy i pro lidské pasažéry. První koněspřežnou dráhou pro přepravu osob se v roce 1807 stala The Swansea & Mumbles Railway v jižním Walesu.
První koněspřežka pro veřejný osobní provoz fungovala od roku 1807 ve Walesu
V téže době fungovaly koněspřežné dráhy i v Rakousku-Uhersku, ale také pro průmyslové a nákladní využití. Příkladem je dráha u Štýrského Hradce dopravující okolo roku 1810 železnou rudu. Jednalo se však o dopravu na relativně krátké vzdálenosti.
Historie koněspřežky Linec – České Budějovice
Sen o propojení Dunaje s Labem snili čeští panovníci a obchodníci již od středověku. V té době se uvažovalo především o stavbě vodních kanálů. A i na začátku 19. století byla tato možnost na stole. Současně se ale objevila alternativa: železnice, zatím ještě koněspřežná. O stavbě železničního spojení Lince s Českými Budějovicemi se již začátkem 19. století mluvilo, projekt ale hatily napoleonské války a ekonomické problémy, které Rakousku i celé Evropě přinášely.
Potřeba zefektivnění přepravy soli z rakouské Solné komory na druhou stranu Šumavy byla ale velká. Reálně proto na projektu pracoval od roku 1807 inženýr F. J. Gerstner, který posléze k projektu přizval i svého syna, stavitele F. A. Gerstnera. Ani on ale trať nedokončil. Když byl nucen v projektu kvůli úsporám škrtat až příliš, odmítl se na něm dále podílet a otěže převzal Matyáš Schönerer.
Stavba trati mezi Lincem a českými Budějovicemi byla zahájena v roce 1825 a v roce 1827 byla zprovozněna první část trati. Celá trať byla dokončena 1. června 1830 s tím, že pravidelný provoz začal o dva roky později.
Osobní vůz koněspřežné dráhy Linec - České Budějovice
I když zanedlouho přibyla k nákladní dopravě ta osobní, sůl měla vždy přednost. Osobní vozy se těm nákladním musely klidit z cesty, i kdyby to mělo znamenat otočit se a jet zpátky k nejbližší výhybce. A jaké parametry dráha měla?
Celá trať, jedna z prvních v Evropě, měřila 129 km a osobním vozům trvala cesta 14 hodin. Ty nákladní, které byly těžší, potřebovaly na zdolání celé trati asi 3 dny. Podél celé trati bylo vystavěno téměř 50 malých domků pro strážné, jejichž úkolem byla kontrola jednotlivých úseků trati. Za zmínku stojí také stanice Kerschtaum, kde se vozy jedoucí opačným směrem křižovaly.
Historie koněspřežné dráhy ale netrvala příliš dlouho. Pára se již hlásila o slovo a na trati byl od roku 1872 (resp. po úpravách v roce 1873) zahájen provoz parních vlaků.
Další české koněspřežky
Druhou významnou koněspřežnou dráhou byla dráha Praha – Kladno – Stochov – Lány, na jejímž projektování se podílel i Joachim Barrande a která se stala první železnicí na území Prahy. I zde ale museli být v roce 1873 koně nahrazeni parními lokomotivami.
Další koněspřežné tratě byly potom budovány ve městech jako první součásti veřejného dopravního systému, který dnes známe jako městská hromadná doprava. Praha získala tu svoji koněspřežku v roce 1875 a co je ještě zajímavější: vydržela až do roku 1905. Ještě před stavbou pražské koněspřežné trati se dočkali také obyvatelé Brna, kde vznikla v roce 1869. Její provoz skončil v roce 1880.
Především na budějovické trati lze na koněspřežku najít různé vzpomínky a památky, např. budějovickou konečnou stanici v podobě malého drážního domku. Především v létě stojí za to tyto památky navštívit.
