Článek
Martin Frič a jeho svět
Budoucí slavný režisér Martin Frič se narodil v roce 1902 do rodiny, ve které se ctil odkaz praděda, obrozence a profesora Univerzity Karlovy. Významnou pozici zastával i otec Martina Friče, vrchní rada Československých státních drah a průkopník letectví u nás. Do historie se zapsal i cestovatel a etnolog Alberto Vojtěch Frič. Martin Frič si ale vybral jinou kariéru: stal se umělcem a prorazil u filmu.
Již v mládí vystupoval v kabaretech jako byla Červená sedma, Rokoko apod. Používal umělecké jméno Mac, které mu zůstalo až do konce života. Nestal se tak leteckým technikem, což bylo původní směřování jeho kariéry. U filmu působil Frič od začátku dvacátých let a vystřídal u něj snad všechny myslitelné profese. Frič stavěl kulisy, maloval plakáty, hrál drobné role…
Prvním skutečně významným filmem, na kterém Frič spolupracoval, byl pravděpodobně němý Dobrý voják Švejk z roku 1925. K režisérské profesi přičichl coby asistent Karla Lamače, s nímž spolupracoval na filmech jako To neznáte Hadimršku s Vlastou Burianem. Ten hrál i v řadě filmů, které již byly čistě Fričovy.
Mezi filmy, ve kterých Frič režíroval Vlastu Buriana jmenujme např. Tři vejce do skla, Baron Prášil či Katakomby. Za ten vůbec nejkvalitnější je nicméně považován film U snědeného krámu. Frič byl obecně považován za režiséra, který je schopný živelného Buriana „ukočírovat“.
Z doby první republiky pak pocházejí i další skvělé a slavné filmy, mezi nejproslulejší patří Kristian, Eva tropí hloupostí, Svět patří nám, Hej Rup! Či dvě dodnes milované studentské komedie: Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše.
Martin Frič, jeden z našich historicky nejvýznamnějších režisérů
Okupace a další život
Následně tvořil Martin Frič filmy, které dnes vnímáme jako „prvorepublikové“, ve skutečnosti byly ale točeny v okupované zemi. Kromě zmíněných Katakomb to byl např. Hotel Modrá hvězda, Těžký život dobrodruha, Roztomilý člověk nebo Počestné paní pardubické.
Po válce Frič pokračoval v tvorbě filmů s podobnou kadencí jako před ní. Známá je např. Pytlákova schovanka. Tím největším hitem se nicméně stal dvoudílný film Císařův pekař a Pekařův císař s Janem Werichem. Právě tento film ale rozzlobil ministra Zdeňka Nejedlého a Frič dostal dvouletý zákaz činnosti. To i přesto, že v roce 1948 vstoupil Frič do KSČ, právě proto, aby si udržel možnost natáčet.
Z druhé poloviny padesátých let pochází pohádky Princezna se zlatou hvězdou nebo Dařbuján a Pandrhola, bez nichž si ani dnes mnoho lidí neumí představit své Vánoce. V jeho režii samozřejmě vznikaly i vyloženě propagandistické filmy, např. snímky Bylo to v máji, Zocelení a do jisté míry i Psohlavci, kde byla propaganda alespoň trochu zředěna historickým zasazením.
Další okupace a smrt dodnes zahalená tajemstvím
Aktivní byl Martin Frič i v šedesátých letech. V této době vznikly filmy jako Hvězda zvaná Pelyněk s Jiřinou Bohdalovou či Lidé z maringotek. Vraťme se ale do padesátých let, konkrétně do roku 1958. To totiž režíroval film Dnes naposled. Jedná se o snímek zabývající se alkoholismem. Důležitý je film především proto, že Frič sám měl s alkoholem nemalý problém. Ten se ještě prohloubil po smrti manželky Suzanne Marwille (umělecké jméno herečky Marty Schölerové) v roce 1962. V posledních letech musel však s pitím skoncovat, neboť mu byla diagnostikována rakovina jater. Lékaři jej jasně varovali: další sklenička vás může zabít.
A právě tady začíná příběh Fričovy záhadné smrti. Když 21. srpna 1968 došlo k invazi armád zemí Varšavské smlouvy do Československa, Frič si naposledy přihnul a zcela vědomě spáchal sebevraždu alkoholem. Alespoň tak praví jedna z novodobých legend, často opakovaná a omílaná. Podle jiných zpráv však Frič zemřel v nemocnici na komplikace spojené s rakovinou. Ať tak či onak, Martin Frič zemřel pět dní po invazi, 26. srpna 1968 ve věku 66 let.
Zdroje informací: https://www.csfd.cz/tvurce/3177-martin-fric/prehled/
