Článek
Období ranného středověku
V době do 13. století u nás stále převládala jména slovanského původu. Mezi obyčejnými lidmi byla typická jména Odolen, Dobroš, Háta nebo Chval. Trochu jiné to bylo mezi šlechtou. Šlechtici totiž používali často jména složená. Setkat byste se mohli třeba s Drahomírou jejíž jméno označuje někoho, komu je drahý mír (nejslavnější Drahomíra našich dějin tuto charakteristiku ovšem příliš nenaplňovala). Stejně tak již existovala jména jako Ludmila, Boleslav, Bořivoj, Soběslav atd.
Středověk a výraznější vliv křesťanství
S příchodem vrcholného středověku se české země stále více otevíraly kontaktům ze zahraničí. Hlavní vliv mělo samozřejmě sousední Německo. Znásobeno to bylo i tím, že do pohraničních oblastí mířili němečtí kolonisté. Na podobu jmen mělo ale největší vliv definitivní přijetí křesťanství. Najednou se začala objevovat jména z Bible. Z hebrejštiny pochází například jména Jan nebo Jakub, z řečtiny Ondřej či Mikuláš a z latiny třeba Pavel nebo Florián. Tato jména již i dnes dobře poznáváme.
Zajímavé je, že v době vrcholného středověku se po určitou dobu ve skutečnosti nesměla dětem vůbec dávat jména, která nepatřila křesťanským mučedníkům. Z ženských jmen byla oblíbená Markéta, Kateřina či Anna. Mimochodem, dnešní nejčastější ženské jméno, tedy Eliška, bylo ve středověku vyhrazeno šlechtičnám.
Renesance a humanismus
V roce 1566 zase tridentský sněm explicitně zakázal jména převzatá z pohanství. Tento zákaz se však týkal především řecké a římské mytologie. Staroslovanská nebo germánská jména jím dotčena nebyla.
S nastupující dobou reformace se začala čím dál častěji užívat dvě křestní jména. Do matrik přicházejí jména jako Amos, Veronika, Helena či Jiří. Jako obvykle šlo o módu, kterou si první osvojila šlechta a následně ji přejaly i lidové vrstvy. Dvě křestní jména byla považována za výhodná, neboť se za člověka přimlouvali hned dva svatí.
Velká změna přichází v druhé polovině 17. století. Lidí stále více přibývalo, jmen ale nikoliv. Ustálilo se proto používání příjmení. Za vlády Josefa II. se pak definitivně stala hlavním identifikátorem obyvatel.
V době, od Bílé hory až do konce 18. století, tedy v době rekatolizace, byl také široce propagován mariánský kult, díky čemuž se velké popularitě těšila jména Josef a Marie. Z této doby pak pochází i používání jmen jako František, Karel, Barbora, nebo Terezie.
Národní obrození a současnost
Nová jména přineslo také období Národního obrození. Obrozenci se snažili vytvářet nová jména jako například Čechomil, Krasoslav, nebo Pravoslav. Není třeba zdůrazňovat, že tato jména se příliš neujala. Nelze si však nevšimnout, že ve jménech mnohých obrozenců najdeme jedno jméno klasické a druhé odkazující na staroslovanskou minulost. Máme tak Karla Jaromíra Erbena, Františka Ladislava Čelakovského, nebo Josefa Krasoslava Chmelenského.
Ve 20. století k nám pak začínají pronikat jména jako Nikola, Monika, či Michal. V posledních letech potom přibývají i jména vyloženě exotická.
Zdroje informací:
