Článek
Zrod operace Canonbury
Škodovy závody v Plzni se po okupaci Československa staly součástí strojírenského koncernu Reichswerke Hermann Göring a okamžitě byly nuceny započít se zbrojní výrobou pro potřeby nacistické válečné mašinerie. Jako takové byly samozřejmě potenciálním strategickým cílem pro britské a později i americké bombardéry.
O náletech na Škodovy závody se ve Velké Británii uvažovalo již od počátku války, problém byl v tom, že Plzeň se nacházela na samé hranici doletu tehdejších těžkých bombardérů. Pro dvoumotorový Armstrong Whitworth Whitley i čtyřmotorový Short Stirling byla Plzeň ultimátním cílem, dále prostě doletět nemohly. I přes to se ale RAF v letech 1940 a 1941 o nálet několikrát pokusila, avšak neúspěšně.
Na základě prvních neúspěchů začala být proto v Londýně plánována větší operace, při níž mělo spolupracovat Britské královské letectvo (RAF), Special Operations Executive zodpovědná za speciální operace, československé II. oddělení Ministerstva národní obrany a také domácí odboj. Tato operace, která dostala krycí jméno Canonbury (Pohřbený kanón), byla prosazována přímo Edvardem Benešem.
V době, kdy byl odboj v protektorátu utlumen, bylo třeba povzbudit morálku obyvatelstva a ukázat jim, že Spojenci jsou schopni provádět operace i v samotném protektorátu. Stejně tak mělo být zapojení odboje dokladem jeho odhodlání a schopností stále přispívat k válečnému úsilí Spojenců. Na konci operace měla být Škodovka poničená natolik, že by nebyla schopna další produkce. Dalším cílem bylo potom plzeňské seřaďovací nádraží. Rozhodnuto bylo i to, že nálet se má uskutečnit v dubnu 1942.
Short Stirling: v roce 1942 nejtěžší bombardér RAF. I pro něj byla ale Plzeň na samé hranici možností.
Zapojení odboje, toho zahraničního i domácího
První významný příspěvek domácího odboje představovala data o pozicích německé protivzdušné obrany a další důležité informace týkající se továrny a jejího aktuálního stavu. V průběhu náletu pak měli odbojáři vyřadit poplachové zařízení, současně ale varovat zaměstnance, kteří by se v továrně v té době nacházeli. Při samotném náletu měli hrát významnou roli také výsadkáři z několik skupin, kteří se v té době v protektorátu pohybovali.
Dne 14. dubna přijali Alfréd Bartoš a Jiří Potůček z výsadku Silver A zprávu o chystaném náletu někdy na konci dubna. Součástí byl též rozkaz k zajištění navigace bombardérů na cíl. Prvotním plánem bylo využití radiomajáku Eureka, který přiletěl s výsadkem Out Distance. Ten byl však nalezen gestapem a nemohl být využit. Druhou možností bylo zapálení signalizačních ohňů. Londýn byl také informován o tom, že Němci zbudovali u Plzně maketu Škodových závodů právě proto, aby zmátli bombardéry.
Do Plzně se v souvislosti s připravovanou akcí stáhli parašutisté Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Adolf Opálka, Josef Valčík a Karel Čurda. Plánovací centrum měli v bytě policejního inspektora Václava Krále, do akce byli ale zapojeni mnozí další obyvatelé Plzně. U nich výsadkáři bydleli, získávali od nich informace nebo využívali jejich doprovodu, aby vypadali méně nápadně.
Po průzkumu terénu výsadkáři rozhodli o tom, že zapáleny budou dvě stodoly, jedna severně od cíle, druhá jižně. Skrze vysílání BBC potom byla 25. dubna odvysílána šifrovaná zpráva, která znamenala, že bombardéry odstartovaly. S pomocí mladých odbojářek Marie Žilanové, Věry Kučerové a pravděpodobně i dalších pomocníků zapálili výsadkáři obě stodoly. Jednu Kubiš s Josefem Valčíkem, druhou Adolf Opálka s Karlem Čurdou.
Na Plzeň mířilo pět bombardérů Short Stirling (původně jich bylo šest, jeden byl ale sestřelen nad Německem). Plzeň byla před náletem varována poprvé v čase 0:18 dne 26. dubna s tím, že poplach byl vyhlášen v čase 1:14 poté, co bylo protiletadlové obraně jasné, že cílem je skutečně Plzeň. Orientaci letounům stěžovala oblačnost ležící ve výšce asi 300 m, i díky tomu spatřil signální ohně jediný letoun. Bombardéry musely přeletět nad Plzní několikrát, palbu po nich vedla německá protiletecká obrana.
Podle všeho bylo shozeno pouze 2700 kg pum z jediného letadla, a to ve vzdálenosti asi 6 km od cíle. Bomby poškodily několik domů, nikdo nebyl zabit ani raněn.
Po akci
Po neúspěchu celé akce se ji RAF rozhodla v květnu zopakovat. Tohoto pokusu se již ale výsadkáři neúčastnili, neboť jí vyhodnotili jako příliš rizikovou ve směru ke svému hlavnímu úkolu, kterým byl útok na Reinharda Heydricha. V souvislosti s jeho vyšetřováním byl gestapem dopaden Karel Čurda, který prozradil nejen úkryt výsadkářů v kostele v Resslově ulici (tam padlo sedm výsadkářů včetně Kubiše, Opálky, Valčíka i Gabčíka), ale i jména dvanácti lidí, kteří se v Plzni podíleli na realizaci operace Canonbury. Všichni byli následně popraveni v koncentračním táboře Mauthausen, konkrétně 24. října 1942.
Dne 24. října 1942 byli v koncentračním táboře Mauthausen popraveni i odbojáři účastnící se příprav operace Canonbury.
