Článek
Oskar Nedbal: cesta ke slávě
Oskar Nedbal se narodil roku 1874 v jihočeském Táboře do rodiny lékaře. Hudba ho provázela od dětství, ale zásadní zlom nastal, když byl přijat na pražskou konzervatoř. Dostal se navíc do třídy Antonína Dvořáka. Jen těžko si lze představit lepší vstup do světa hudby. Dvořákovo vedení mu dalo nejen technickou jistotu, ale i cit pro melodickou krásu a smysl pro formu. Už tehdy se ukázalo, že Nedbal má pro hudbu výjimečný cit a dar.
Zpočátku působil především jako violista. Spolu s Josefem Sukem, Karlem Hoffmannem a Hansem Wihanem pak v roce 1892 založil slavný Český kvartet – soubor, který se brzy stal pojmem doma i v zahraničí. Jako člen kvarteta a současně i jako manažer procestoval celou Evropu. Pravděpodobně v této době prožíval nejlepší období své kariéry a svého života.
Na přelomu století se začal věnovat také dirigování a v této roli vystupoval po celé Evropě od Londýna po Petrohrad. Svoji hudební genialitu projevil i jako skladatel. Jeho balet Pohádka o Honzovi z roku 1902 či Princezna Hyacinta z roku 1911 patří k vrcholům české taneční hudby. Ještě větší úspěch mu však přinesly operety. Polská krev (1906) se stala doslova senzací a brzy následovaly další, např. Vinobraní či Cudná Barbora. Jeho osobní život byl ale plný tragédií.
Český kvartet s Oskarem Nedbalem
Osobní život byl plný tragédií
Již v době, kdy projížděl Evropou na vrcholu své kariéry, prožíval řadu osobních neštěstí. V roce 1898 spáchal sebevraždu jeho starší bratr, a právě přízrak sebevraždy se nad Nedbalem a jeho rodinou vznášel již navždy. Přišel také o svoji první manželku, která zemřela jako sedmadvacetiletá.
Poté následoval románek s manželkou kolegy z Českého kvarteta. Kvůli tomu, aby si Marii, jak se jmenovala, mohl vzít, musel přijmout uherské občanství (jen v Uhrách existovala pro Marii možnost rozvodu). Blížila se ale první světová válka. Během ní, v době vyhroceného nacionalismu, jednak přestal být ve Vídni jako Čech populární, a jednak prožil vůbec největší tragédii svého života.
Se svým synem, Oskarem Nedbalem mladším, měl komplikovaný vztah. V roce 1916 jej poslal do vojenské školy. V roce 1918 psal syn otci z Prešpurku (dnešní Bratislava) dopis. V tomto dopise se kál za svoji minulost, za to, že nebyl dobrým synem a sliboval, že na bojišti otci dokáže, že na něj může být otec hrdý. Z dopisu bylo Nedbalovi jasné, že jeho syn trpí psychickými obtížemi a okamžitě za ním vyrazil. Dopis jej ale zastihl v Plané nad Lužnicí poté, co byl nejprve poslán do Vídně a teprve odtud putoval do Čech. Oskar Nedbal mladší proto dlouhé čekání pochopil tak, že otec na dopis reagovat nechce. V zoufalství nad tím se zastřelil.
Po prožité osobní tragédii navíc zjistil, že v nově vzniklém Československu není příliš vítaný a mnozí jej považují za zrádce, který šel hrát raději do Vídně, než aby zůstal doma. Oskar Nedbal se stáhl do ústraní a přestěhoval se na zámek v Chlumu u Třeboně (právě odtud mimochodem odjel následník trůnu do Sarajeva, kde byl zastřelen, což vedlo k vypuknutí první světové války). V malém jihočeském městečku složil operu Sedlák Jakub, která ale příliš neuspěla.
V Čechách byl pod stále větším tlakem a úlevu mu dočasně přineslo místo ředitele Slovenského národního divadla v Bratislavě. Jenže geniální hudebník není totéž jako dobrý ředitel. Divadlo se umělecky pozvedlo ale dostalo se současně do finančních potíží a Nedbal měl navíc podepsanou velmi nevýhodnou smlouvu, která z něj dělala ručitele za finance divadla. Dostal se do neřešitelné finanční situace, přestával si rozumět s manželkou Marií a o slovo se přihlásily zdravotní problémy.
Když v roce 1930 pobýval s orchestrem v Záhřebu, na Štědrý den se rozhodl ukončit svůj život skokem z okna.
Ostatky Oskara Nedbala se do Čech vrátily až v roce 2006 a byly uloženy na národním hřbitově na vyšehradském Slavíně. Iniciátorem byl Josef Suk, vnuk jednoho z původních členů Českého kvarteta.
Zdroje informací: https://www.casopisharmonie.cz/studie/oskar-nedbal-vzlety-a-pady/
