Článek
První světová válka a bezmasé dny
S tím, jak postupovala první světová válka, hospodářská situace tehdejšího Rakousko-Uherska se rychle zhoršovala. Kromě jiných věcí se začal projevovat nedostatek potravin. Absolutní přednost měla armáda a na zázemí toho mnoho nezbývalo. Příčiny tohoto stavu samozřejmě nespočívaly jen ve zvýšených nárocích ozbrojených sil. Svoji roli hrál fakt, že kolabovalo zemědělství, vzhledem k tomu, kolik mužů bylo na frontě. Hroutily se také celé dodavatelské řetězce. O tom, jak první světová válka téměř zničila české pivovarnictví jsme již psali, tentokrát se zaměříme na maso.
Nedostatek potravin obecně vedl k zavádění přídělového systému, případně k vydávání dalších doplňujících nařízení. V květnu 1915 byly poprvé vyhlášeny tzv. bezmasé dny, konkrétně šlo o středu a pátek. Na podzim 1916 byl potom zákaz rozšířen i na pondělí. Sobota byla navíc tzv. bezmastným dnem, kdy hostince a restaurace nesměly připravovat maso pečené na sádle nebo na oleji.
Tři zmíněné bezmasé dny se ale netýkaly jen restaurací, platily úplně stejně i pro domácnosti a prodejny. Co to konkrétně znamenalo? Třeba to, že se v uvedené dny nesmělo v řeznictví prodávat maso ale pouze vnitřnosti. V domácnostech se potom nesmělo maso vůbec připravovat. Za porušení tohoto zákazu byly udělovány poměrně drakonické pokuty nebo dokonce trest vězení. A nešlo jen o teorii. Dodržování bezmasých dnů se opravdu kontrolovalo. Lidé příslušným úředníkům, kteří chodili po městě a kontrolovali, zda ta či ona hospodyňka nepřipravuje maso, začali říkat „troubové“ nebo „čichací“ komise.
Proč vlastně bezmasé dny existovaly?
Nabízí se otázka, proč byly vlastně bezmasé dny zaváděny, když nedostatek masa stejně prakticky znemožnil jeho volné nakupování. Je zkrátka třeba přestat uvažovat tržně-ekonomicky a podívat se na to optikou válčícího státu. To málo dobytka, který zbýval, bylo potřeba uchovat pro armádu. To byl první důvod. Současně si od toho stát sliboval, že tímto způsobem může objevit nějaké poslední nelegální chovy, zásoby apod. A za třetí, šlo o psychologii. Stát tím svým způsobem ospravedlnil či vysvětlil fakt, že nedokáže maso pro obyvatelstvo zajistit.
Vznik první republiky a první politický skandál
V roce 1918 už bezmasé dny skutečně ztratily reálný smysl. Týdenní příděl masa pro dospělou osobu činil v srpnu posledního válečného roku 120 g (k tomu pak půl malého bochníku chleba, 60 g másla a několik deka mouky, prosa a fazolí).
Není příliš překvapivé, že za nastalé situace se lidé snažili obstarat si maso jinak. Jak? Třeba tím, že se lovili ježci, veverky, žáby a samozřejmě se konzumovali i psi a kočky.
Většina fotografií z 28. října 1918 nezobrazuje, jak dramatická situace obyčejných lidí ve skutečnosti byla.
Rozpad monarchie a vznik Československa pak samozřejmě neznamenaly žádné zázračné zlepšení situace ze dne na den. Období mezi lety 1918 a 1921 bylo ve znamení velkých ekonomických problémů. Ty znamenaly nutnost ponechat přídělový systém a omezující pravidla v platnosti. V únoru 1920 bylo ze seznamu bezmasých dnů vyjmuto pondělí, v květnu i středa. Definitivně ale bezmasé dny skončily na konci roku 1921. Teprve potom skončil i přídělový systém.
A jak to bylo s tím skandálem? Jedná se o poněkud trapnou epizodu nové sněmovny. V únoru 1919, kdy byla situace stále velmi špatná a pro většinu lidí bylo maso prakticky nedostupné, prosákla na veřejnost informace, že pro parlamentní jídelnu zákaz přípravy masa neplatí.
Tehdejší Národní listy se to sice snažily horko těžko vysvětlovat tím, že „páni poslanci jsou často nuceni setrvati ve sněmovní budově od rána do noci“ a potřebují k náročné politické práci energii. Není těžké si představit, že tohle vysvětlení tehdejší obyvatelstvo skutečně neuspokojilo. Hladové bouře a demonstrace tak byly další věcí, kterou nová republika přebrala od monarchie…
Ale pozor, to, že byla tato omezení zrušena neznamená, že se maso stalo za první republiky běžnou věcí. Chudší, především dělnické rodiny, sice již v dalších letech hladem netrpěly, maso bylo ale stále exkluzivní záležitostí a na stole se objevovalo třeba jen jednou týdně, konkrétně v neděli. To už je ale jiný příběh.
