Článek
Češi v Žytomyru
Ve druhé polovině 19. století odešlo do tehdejšího carského Ruska velké množství obyvatel českých zemí. Kývli totiž na pozvání cara Alexandra II., který chtěl do zaostalého Ruska pozvat lidi ze zahraničí, kteří by s sebou přinesli své schopnosti a zkušenosti. V případě Čechů to byly především schopnosti zemědělské. Byli to právě oni, kdo naučili Rusy např. pěstovat chmel.
Přistěhovalci z našeho území založili např. vesnici Česká Krošňa, mnoho z nich se potom usadilo v Žytomyru (počeštěný tvar je Žitomir, např. v Praze tak najdeme dnes Žitomirskou ulici). Zde lidé žili a podnikali, mnohdy velmi úspěšně. Příkladem úspěchu byl např pivovar, který mimochodem funguje dodnes.
Katastrofa na obzoru
Ať už byl ale život našich krajanů v tehdejším Sovětském svazu jakýkoliv, to nejhorší mělo přijít s koncem třicátých let. Stalin totiž rozpoutal tzv. „velký teror“ neboli masové vraždění a perzekuce skutečných i domnělých nepřátel komunistického režimu. V obludném množství byli lidé vražděni a zavíráni do pracovních táborů známých jako gulag.
Jako nepřítel se hodil prakticky kdokoliv a pokud se člověk něčím odlišoval, např. byl cizí národnosti, riziko, že na něj dopadne perzekuce šířící se z Moskvy do celého tehdejšího Sovětského svazu, bylo veliké. Týkalo se to i Čechů v Žytomyru a okolí. Jako mnozí jiní před nimi si ale riziko přes mnohá varování svých přátel nepřipouštěli, neboť přece „nic neprovedli“. Nenapadlo je, že o to tady ale vůbec nejde…
Poprava 80 Čechů
Stalinův teror mířil na údajné nepřátele v komunistickém aparátu či v armádě, ale nevyhýbal se nikomu, ani rolníkům. Speciální „pozornost“ byla věnována národnostním menšinám: Němci, Poláci, Finové, Řekové a také Češi.
V roce 1938 začalo NKVD zatýkat členy vymyšlené skupiny „České družstvo“. Mělo jít o jakousi českou polovojenskou a špionážní organizaci. Zatčení byli následně podrobováni brutálním výslechům a mučení, někdo vydržel vzdorovat krátce, jiný déle, nakonec ale zatčení podepsali přiznání špionáže pro československou tajnou službu a organizace ozbrojeného povstání.
Na základě tohoto násilím vynuceného přiznání potom začali být zatýkáni další, v podstatě náhodně vybraní příslušníci české komunity, především ve zmíněné obci Česká Krošňa. Celkem bylo podle ukrajinských historických výzkumů, které událost vynesly na světlo, zatčeno:
- 42 kolchozníků
- 12 dělníků
- 5 zámečníků
- 3 účetní
- 3 truhláři
- 2 řidiči
Proč v tomto seznamu nejsou žádní příslušníci československé inteligence? Žádná už nezbyla, neboť tito lidé byli pozatýkáni v předchozích letech.
Dne 28. září potom bylo na dvoře a v garáži NKVD v Žytomyru popraveno na 80 Čechů, jejich těla byla poté vhozena do hromadného hrobu na okraji města.
Příbuzní obětí se většinou vrátili v roce 1947 do Československa, ani oni ale nevěděli pravdu o svých blízkých. Ti, kteří se po ní snažili pátrat, byli odbýváni, úřady jim záměrně sdělovaly pokaždé jiná data apod. Veřejná diskuse na toto téma samozřejmě v době komunismu neexistovala. Až v 90. letech, v jiných poměrech, bylo téma zpracováno ukrajinskými historiky.
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2018/10/PD_3_18_s29-39.pdf
