Článek
Osvobozené divadlo
Osvobozené divadlo bylo jedním z nejvýznamnějších divadelních fenoménů meziválečného Československa, a i když vzniklo v letech 1925-1926 jako scéna uměleckého souboru Devětsil pod uměleckým vedením Jiřího Frejky a E. F. Buriana, spojeno je především s činností Jana Wericha, Jiřího Voskovce a skladatele Jaroslava Ježka. Byl to právě jejich osobitý styl, který brzy převážil a začal určovat směřování divadla.
První společnou hrou této originální dvojice Vest pocket revue z roku 1927, která předurčila i další tvorbu dvojice V+W. Ta se obecně vyznačovala improvizací, absurdním humorem a nápaditou hrou se slovy, v tvorbě se objevovaly i prvky kabaretu nebo grotesky. Ve 30. letech se pak tvorba Osvobozeného divadla zaměřila na aktuální společenské a politické problémy té doby.
V první řadě se tvorba soustředila na sociální témata a problémy, které plynuly z probíhající hospodářské krize. Tento fokus se koneckonců odrážel i ve filmové tvorbě Voskovce a Werich, například ve filmu Hej Rup! Kromě sociálních témat reagoval program Osvobozeného divadla i na sílící nebezpečí ze strany německého nacismu. Hry jako Kat a blázen nebo Osel a stín ostře kritizovaly fašismus, totalitarismus a sociální nespravedlnost. Na problémy bylo zaděláno…
Voskovec a Werich v hledáčku nacistů
Již ve třicátých letech sledovali němečtí představitelé činnost Osvobozeného divadlo s neskrývanou nelibostí. Proti zmíněné hře Osel a stín Německo dokonce oficiálně protestovalo. Československo bylo ale svobodnou zemí, což také jeho úřady Němcům vzkázaly v odpovědi na jejich protest. To ale nemělo vydržet věčně…
Po mnichovské dohodě sice Československo ještě nezaniklo, ale ocitlo se po ztrátě pohraničí v situaci, kdy bylo Německu vydáno v podstatě na milost a nemilost. To se projevovalo na mnoha úrovních. Politika tohoto „paskvilu“, pro který se vžilo označení druhá republika byla řízena jediným cílem: nevyprovokovat Německo. Představa, že tento stav, který symbolizovalo heslo „malá ale naše“ odkazující na okleštěné území, může dlouhodobě vydržet, byla ale naivní. Hitler ani neměl žádné soužití v úmyslu a o obsazení zbývající části Československa bylo dávno rozhodnuto.
Na podzim 1938 ale mohli ještě někteří bláhově věřit ve šťastné zítřky. Úřady však již znovu neodpověděly na německé stížnosti replikou o svobodném Československu. Namísto toho kvůli hrám jako Těžká Barbora nebo Pěst na oko Osvobozenému divadlu oficiálně ukončily činnost. Nic nepomohl ani fakt, že hry s politickým podtextem už se nehrály a premiéru měla mít hra Hlava proti Mihuli, která byla zcela apolitická.
Bylo jasné, že Voskovec a Werich jsou v hledáčku nacistů. Osvobozené divadlo bylo zakázáno 10. listopadu. Ani potom se ale nechtěli uchýlit k emigraci. Zlomem byl telefonát od policejního inspektora, který Wericha varoval, že má příkaz k tomu, aby mu byl zabaven pas. On sám je schopný celou věc zdržet do 9. ledna 1939, poté už by on sám pomoci nemohl.
Zatímco Jiří Voskovec odletěl již na Silvestra, Werich s Jaroslavem Ježkem to měli složitější. Zhoršilo se totiž počasí a letadla nelétala. Nakonec se i jim naštěstí povedlo odletět. Bylo 9. ledna 1939…
Osvobozené divadlo tedy nezakázali nacisté, nýbrž československé úřady, byť samozřejmě pod německým tlakem. Důležitější ale je, že se tak skutečně stalo. Pokud by k tomu totiž nedošlo a Voskovec s Werichem by zemi neopustili, dostihla by je okupace a potom zcela jisté zatčení a koncentrační tábor. Konce války by se velmi pravděpodobně nedožili.
Takhle oba dva odcestovali spolu s Jaroslavem Ježkem do Spojených států. Jejich činnost v Americe za války už je ale jiný příběh…
