Článek
Televizní seriály jako fenomén 70. a 80. let
Československá televize měla pro tehdejší režim nesmírný význam, neboť představovala kanál, skrze nějž bylo možné ovlivňovat prakticky celou společnost. Dělo se tak celou řadou způsobů, ať již prostřednictvím tendenčního zpravodajství, zábavných pořadů nebo právě seriálů. Ty se těšily obrovské oblibě a není proto divu, že jejich tvůrci měli k dispozici velkorysé zdroje.
Seriály zábavné
Nebyl samozřejmě seriál jako seriál a lze je rozdělit do několika kategorií. V první řadě zde byly seriály čistě zábavné. Ty se politickým tématům programově vyhýbaly a jejich cílem bylo diváka bavit. Na tom není nic špatného, byť lze namítnout, že v kontextu tehdejšího režimu měla i zábava své pevné místo. Ano, v širším smyslu měly tyto seriály odvádět pozornost od politiky. To už je ale hodně „ohnuté přes koleno“. V této kategorii vznikala mimochodem i díla opravdu kvalitní, která obstojí dodnes. Stejně tak se samozřejmě točily seriály, které dnes spadají spíše do kategorie kuriozit. Příkladem těch prvních budiž např. seriály Dva písaři nebo Taková normální rodinky. Do kategorie druhé asi zapadnou třeba Rozpaky kuchaře Svatopluka. Chalupáře ať si čtenář zařadí sám podle svého gusta.
Seriály historické
Historické seriály nebyly nejpočetnější kategorií, ale existovaly a v jejich případě se již dostáváme do oblasti, kde politika začínala hrát svoji roli. Z pohledu režimu dávaly historické seriály smysl ve chvíli, kdy líčily naše dějiny v souladu s jeho narativem, tedy jako po staletí trvající zápas dělnické třídy proti vykořisťovatelůmnebo zobrazovala historii vyloženě aktuální. Příkladem budiž seriál Gottwald nebo Povstalecká historie.
Právě historické seriály ale umožňovaly jejich tvůrcům proniknout jinak těžko prostupnou zdí kontrol a cenzurních zásahů. Díla jako F. L. Věk, Sňatky z rozumu nebo Vlak dětství a naděje tak dokázaly divákům přinést skutečně hluboké mravní poselství, které mělo přesah i do tehdy aktuální doby. Nutno podotknout, že takové seriály stejně nakonec kontrola dostihla a putovaly buď do trezoru nebo alespoň mimo hlavní vysílací čas.
Seriály dramatické
Nemocnice na kraji města, Sanitka, Dobrá voda, Dobrodružství kriminalistiky, Cirkus Humberto… Tuto skupinu seriálů nelze pominout, neboť právě z ní se rekrutují některé nejznámější normalizační seriály vůbec. Z pohledu propagandy o nich ale nic moc říct nelze, neboť ideologie zde nebyla příliš přítomna. Dostáváme se ale k poslední kategorii seriálů, která je z hlediska našeho dnešního vnímání tehdejší doby možná vůbec nejzajímavější.
Seriály z tehdejší současnosti
Seriálová tvorba, která zobrazovala tehdejší společnost a její různé vrstvy, je pro mnohé diváky, kteří tehdejší dobu nezažili, překvapivá. Seriály jako Okres na severu, Plechová kavalerie, Inženýrská odysea nebo Zákony pohybu jsou dnes často označovány jako propagandistické a srovnávány třeba s „legendárními“ Třiceti případy majora Zemana. Je ale zajímavé, kolik negativních fenoménů tehdejší společnosti je v těchto seriálech otevřeně zobrazováno. Stačí si vzpomenout na to, jak vedoucí kombajnové brigády Vít Kubánek projel půl republiky proto, aby sehnal náhradní hnací řemen. A co problémů způsobili zaměstnanci národního podniku na výrobu radiátorů svojí leností a snahou vyhnout se povinnostem? V seriálu Zákony pohybu centrální plánování nefunguje, šmelina jen kvete a straničtí pohlaváři vše jen komplikují.
Co si o tom tedy myslet? Kde je ona proklamovaná propaganda? Je snad všechno jinak a tvůrci těchto seriálů byli vlastně kritici režimu? Tak tomu samozřejmě není. Je pravdou, že v řadě seriálů byly zdůrazněny mnohé nešvary tehdejší společnosti, i to ale mělo propagandistický rozměr. Na konci sedmdesátých a osmdesátých let byly již ekonomické problémy a nefunkčnost systému dobře patrné, zdůrazňováním těchto prvků proto nebylo pro diváky nic nového. Důležité ale je, že příčinou problémů byl v těchto seriálech vždy jednotlivec, který systém podrývá, tedy vnitřní nepřítel. Tento narativ byl ve zmíněné době nejdůležitější.
Suma sumárum, propaganda ano, přítomna jistě byla, občas ale v trochu jiné podobě, než v jaké bychom ji dnes čekali. Nakonec je potom třeba zmínit ještě jednu věc: tento propagandistický rozměr je dnes ve většině případů spíš úsměvný nebo dokonce úplně irelevantní. A protože tehdejší seriály mohly počítat s účasti herecké elity, některé seriály jsou skutečně poměrně dobře „koukatelné“ i dnes, minimálně jako zajímavý studijní materiál pro lepší pochopení oné nehezké doby.
