Článek
Založení věznice
Historie plzeňské věznice začala v roce 1869. Ministerstvo spravedlnosti tehdejší Rakousko-uherské monarchie totiž v tomto roce rozhodlo, že Plzeň nejlépe splňuje jeho požadavky na umístění nové káznice. Začalo se s výkupem pozemků a byl zpracován plán stavby. Jeho zpracování měl na starost především vrchní stavební rada tehdejší monarchie Emanuel Trojan z Bylanowa spolu s projektantem Franzem Maurusem a vrchním inženýrem Johannem Kaurou.
Inspiraci si tvůrci věznice našli v Anglii a ve Spojených Státech, konkrétně u věznic v anglickém Ipswichi a v americké Philadelphii. V těchto dvou případech se totiž jednalo a jedná o nejznámější věznice takzvaného paprskového typu, někdy také nazývaného jako pensylvánský. Právě na pohled zajímavé paprskovité uspořádání věznice je pro Bory charakteristické a nepochybně značně přispělo k její proslulosti. Věznice byla dokončena v červnu 1878 a v té době měla kapacitu 915 vězňů.
První vězni
Úplně první skupina 43 vězňů dorazila na Bory dne 15. července 1878. Známe dokonce i jméno úplně prvního vězně, kterým se stal jistý Bedřich Schneiberg odsouzený na 8 let. Nová plzeňská věznice byla v té době coby nejmodernější v celé monarchii hojně navštěvována politiky a objevil se zde jak ministr spravedlnosti Pražák, tak císařský místodržící hrabě František Thun-Hohenstein.
Kromě běžných kriminálníků již na konci 19. století mířili do Plzně také političtí vězni. Ačkoliv bylo Rakousko-Uhersko navzdory některým dnešním představám na svou dobu fungujícím právním státem, ani ono se procesům vedeným z politických důvodů zcela nevyhnulo. V roce 1894 bylo odsouzeno 86 lidí účastnících se protestů proti některým aspektům soudobé rakouské politiky. Tento proces vešel později do historie jako takzvaný „proces s Omladinou“. Na Borech se tak objevili například budoucí československý ministr financí Alois Rašín, novinář a básník Stanislav Kostka Neumann, nebo prvorepublikový poslanec Antonín Hajn.
Osob vězněných z politických důvodů přibylo také v souvislosti se zostřeným policejním režimem v monarchii, v době První světové války. Tu však Rakousko-Uhersko nepřežilo a z c. k. věznice se stala věznice československá. Nová republika však zpočátku musela o svoji existenci bojovat a v srpnu 1921 se proto dočasným obyvatelem věznice stal i Antonín Zápotocký, účastník pokusu o puč a budoucí prezident republiky z doby Komunismu.
Druhá světová válka a doba komunismu
Doba temna začala pro plzeňskou věznici stejně jako pro celou zemi podpisem Mnichovské dohody. Krátce poté muselo vedení věznice propustit více než dvě stě příslušníků sudetoněmeckých organizací vězněných za činnost proti republice. V době Protektorátu prošli věznicí i mnozí vlastenci a členové odboje. Řada zaměstnanců věznice se naopak do odboje zapojila a mnozí z nich skončili na popravišti. V květnu 1945 se dočkala plzeňská věznice osvobození americkou armádou.
Věznice v roce 1945, pravděpodobně byl kvůli náletům maskován její charakteristický tvar
V období tzv. třetí republiky do plzeňské věznice nastoupila řada vězňů odsouzených za činnost během protektorátu. Jednalo se například o čtyři členy protektorátní vlády včetně jejího předsedy Jaroslava Krejčího. Jedním z vězňů byl i generál Rudolf Toussain velitel pražských jednotek Wermachtu v době Pražského povstání.
Bohužel, od roku 1948 mířili na Bory opět i někteří političtí vězni dalšího totalitního režimu, tentokrát toho komunistického. Přímo v areálu věznice byl popraven generál Heliodor Píka a vězněni zde byli například letecký maršál RAF Karel Janoušek nebo válečný spolupracovník Františka Moravce a organizátor výsadkových jednotek, generál Karel Paleček.
Seznam politických vězňů se bohužel i dále rozrůstal. Vězněn zde byl legendární brankář Boža Modrý a další odsouzení členové hokejového národního družstva. V tuto dobu museli političtí vězni z plzeňských Borů sloužit také v pracovních táborech. V době normalizace na Borech vykonával trest Václav Havel a další disidenti jako budoucí ministr zahraničních věcí Jiří Dientsbier, kardinál Dominik Duka nebo Pavel Wonka, poslední politický vězeň, který za komunismu ve vězení zemřel.
Současnost věznice Plzeň Bory
Po roce 1989 se z plzeňské věznice stala součást vězeňského systému standardní demokratické země, kterým je díky bohu dodnes. Současná kapacita věznice činí 1064 vězňů, je největší věznicí v České republice a patří do kategorie věznic s ostrahou, s tím, že obsahuje i oddělení pro výkon trestu se zvýšenou ostrahou. Stejně tak jsou ale Bory spojeny i s distribucí pervitinu, díky které Netflix zařadil věznici do svého seriálu o nejtvrdších věznicích světa.
Zdroje informací: https://www.vscr.cz/organizacni-jednotky/veznice-plzen/sekce/historie
