Článek
Prusko-rakouská válka
V průběhu 19. století se v Evropě začala stále častěji hlásit o pozornost nová mocnost. Tou bylo Prusko. S tím, jak Prusko sílilo, se začala otřásat pozice Rakouska-Uherska coby nejsilnějšího státu tzv. Německého spolku. Bylo asi jen otázkou času, než se tihle dva kohouti na jednom smetišti vrhnou jeden na druhého.
Prusko-rakouská válka vypukla v květnu 1866 a neměla dlouhého trvání. Ve skutečnosti trvaly válečné operace obou válčících stran a jejich spojenců (na pruské straně to byla Itálie, na rakouské některé malé německy mluvící země). K rozhodující bitvě došlo u Hradce Králové dne 3. července. Bitvě se občas říká i bitva u Sadové nebo bitva u Chlumu.
Do bitvy se postupně zapojilo 440 tisíc mužů a jedná se tak o největší bitvu, která byla kdy vybojována na našem území. Byla to také druhá největší bitva celého 19. století. Větší už byla v této době jen bitva národů u Lipska. Po bitvě bylo ale v zásadě rozhodnuto a už 26. července bylo podepsáno příměří. Problémy pro české země tím ale neskončily, spíše naopak.
Bitva u Hradce Králové byla historicky největší bitvou svedenou na našem území.
Epidemie cholery
V prostoru českých zemí se pohybovalo asi půl milionu pruských vojáků, s nimiž cestovali často i jejich rodiny případně podnikatelé, kteří byli na armádu navázáni. A právě s pruskou armádou přišla do Čech a na Moravu cholera.
Není příliš divu. Vojsko bylo ubytováno všude tam, kde se dalo a vojáci spali často natěsnaní v přeplněných prostorách. Úroveň hygieny byla žalostná, neboť kanalizace ještě neexistovala, jednotlivá stavení často neměla toaletu apod. Brzy byly kontaminovány vodní zdroje ve městech i na vesnicích a nemoc se šířila…
Celou zemi zachvátily tisíce případů zvracení a prudkých průjmů, které vedly k dehydrataci končící nezřídka smrtí. Přímo v řadách pruské armády zemřelo 6000 vojáků, u toho ale samozřejmě nic neskončilo. V Čechách a na Moravě pak podle dobových odhadů zemřelo celkem asi 100 tisíc lidí. To je srovnatelné s oběťmi války jako takové. Cholera se navíc vracela v několika vlnách i v následujících letech.
V druhé polovině 19. století už přitom byla zaváděna hygienická opatření, omezení cestování apod. I ta ale dokázala šíření cholery zabránit jen minimálně. Jako už poněkolikáté v historii se ukázalo, že válka samotná často spouští další utrpení v podobě epidemií, hladomorů apod.
