Článek
Polovina 19. století a nástup Pruska
Doba po Napoleonských válkách se nesla ve znamení dominantního postavení Rakouska v prostoru střední Evropy i v tzv. německém spolku. Na obzoru však začala sílit nová mocnost: Prusko. Jeho strategickým cílem bylo vytvoření sjednoceného německého státu, samozřejmě bez účasti Rakouska. Naopak, nové sjednocené Německo mělo být protiváhou silnému Rakousku.
V roce 1864 ještě rakouská a pruská armáda společně dobyly Šlesvicko – Holštýnsko v rámci války proti Dánsku. Právě zde ale vzplanul mezi oběma mocnostmi spor, který se stal rozbuškou války, jež musela jednou přijít. Rakouský císař František Josef I. zastával názor, že by mělo nové území nadále fungovat v zásadě samostatně. Pruský kancléř Otto von Bismarck naopak volil zcela jiný přístup a v červnu 1866 dobyté území obsadila jeho pruská armáda. Rakousko podalo v rámci tzv. německého spolku protest, avšak Prusko chtělo válčit.
Rakousko mělo v té době 35 milionů obyvatel a na jeho stranu se navíc postavilo šest menších německých království včetně Saska či Bavorska. Prusko mělo 18 milionů obyvatel, ale jeho vláda nezahálela a dokázala vyjednat spojeneckou smlouvu s Itálií. Navíc si Prusko skrze diplomatické kanály pojistilo, že další evropské mocnosti, tedy Francie, Anglie i Rusko, zůstanou v tomto konfliktu neutrální.
Předehra k bitvě
Obě armády začaly připravovat plány nevyhnutelného střetnutí. Pro Rakousko byla problémem účast Itálie, která jej nutila připravit se na válku na dvou frontách. Velitelem severní rakouské armády o síle 220 tisíc mužů byl jmenován polní zbrojmistr Ludwig von Benedek, původem maďarský šlechtic. Benedek byl považován za oblíbeného žáka i následovníka maršála Radeckého a v Rakousku se těšil velké oblibě. Současně však sám chápal, že s velením takto velkého svazku nemá dostatečné zkušenosti. Uvědomoval si také, že je především polním velitelem, jistě skvělým, avšak není stratégem. Prakticky celou svoji kariéru navíc strávil válčením v Itálii nebo v Uhrách, Čechy jakožto bojiště neznal.
Ludwig von Benedek, velitel severní rakouské armády
Proti Benedekovi stál na pruské straně Helmuth von Moltke, který byl a je naopak považován za jednoho z největších stratégů post-napoleonské historie. Moltke přistupoval k plánování operací velmi inovativně, např. jako jeden z prvních vojevůdců pochopil význam železnice pro vedení válečných operací. Zajímavostí je, že von Moltke, který se narodil v roce 1800, je jedním z nejdříve narozených, ne-li přímo nejdříve narozeným člověkem, jehož hlas je zaznamenán.
Prusové vedli první úder na Sasko. Vláda tohoto království i se svým armádním sborem ustoupila do Čech. Pruská armáda mířila stejným směrem ve třech proudech (tzv. Labská armáda a I. a II. pruská armáda). Již samotná koordinace takového postupu byla bez moderních komunikačních prostředků nebo satelitů nesmírná náročná. Dne 21. června 1866 každopádně stanula pruská vojska na hranicích rakouské monarchie a jejich vojáci předali těm rakouským písemné vyhlášení války. Prusové vstoupili do Čech a k prvním šarvátkám předsunutých a průzkumných útvarů došlo 23. června.
Benedekova armáda bylo zprvu dislokována v oblasti Olomouce, následně ale vyrazila Prusům v ústrety a začala se přesouvat do východních Čech, kde mělo dojít k rozhodujícímu střetu. Po sérii menších střetů u Svijan-Podolí, Trutnova, Náchoda, Nového Rokytníku, České Skalice, Mnichova Hradiště, Jičína, Dvora Králové a Svinišťan byl Benedek donucen ustoupit do prostoru Hradce Králové.
Bitva u Hradce Králové začíná, obraz Otto Heydena
Bitva na Chlumu nebo u Hradce Králové?
Dne 3. července 1866 bylo vše připraveno k rozhodující bitvě. Ta vešla do historie nejen jako bitva na Chlumu, ale také jako bitva u Hradce Králové nebo bitva u Sadové. Během dne se do ní zapojilo asi 440 tisíc mužů, což z ní činí největší bitvu, která kdy byla na našem území svedena. Např. bitvy u Slavkova se účastnilo necelých 170 tisíc vojáků a stejné množství vojáků jako do jednodenní bitvy u Hradce Králové se zapojilo do dvouměsíční ostravsko-opavské operace na konci druhé světové války. Bitva u Hradce Králové byla dokonce druhou největší bitvou celého 19. století, o něco více vojáků bojovalo jen v bitvě národů u Lipska v roce 1813.
V ranních hodinách však rakouská Benedekova armáda a Saský sbor stály pouze proti dvěma armádám pruským. Ta třetí stále ještě na bojiště nedorazila a zdálo se, že von Moltke tentokrát riskoval až příliš. Během prvních hodin bitvy si obě strany připsaly dílčí úspěchy, avšak brzy začaly převažovat úspěchy pruské. Největší taktickou chybou rakouské armády byl bezvýznamný boj o les Svíb, při němž došlo k odkrytí jednoho rakouského křídla, což mimo jiné umožnilo později dorazivší poslední pruské armádě zaujmout pozici prakticky v týlu nepřítele. Dalším významným prvkem bylo to, že pruská armáda používala pušky nového typu – zadovky. Ty umožňovaly výrazně rychlejší nabíjení než rakouské předovky, byť za cenu nižšího dostřelu a přesnosti. Právě rychlost palby ale hrála při odrážení rakouských bodákových útoků zásadní roli.
Ludwig von Benedek vydal rozkaz k ústupu krátce po 16. hodině. Jen díky heroickému úsilí rezervní divize rakouské jízdy chránící ústup nedošlo k ještě větší katastrofě. I tak byly ztráty rakouské armády obrovské a činily 1313 důstojníků a 41 499 vojáků. K tomu je třeba připočíst i ztrátu 53 důstojníků a 1446 mužů saského sboru. Naopak, Prusové přišli o 373 důstojníků a 12 605 mužů.
Důsledky rakouské porážky
Bitva u Hradce Králové prakticky rozhodla o výsledku prusko-rakouské války a nic na tom nezměnily ani rakouské úspěchy na italské frontě. Benedek se svojí armádou ustupoval k Vídni za pruského pronásledování. V následujících týdnech proběhlo několik dalších menších střetů, ale již bylo jasné, že Rakousko válku prohraje. Dne 26. července 1866 bylo proto v Mikulově podepsáno příměří a 23. srpna definitivní mírová smlouva.
Rakousko bylo nuceno vzdát se Holštýnska, Lombardie a Benátek. Německý spolek přestal de-facto existovat a nahradil jej Severoněmecký spolek pod nadvládou Pruska, který do sebe následně absorboval i Jihoněmecký spolek. Cesta k definitivnímu sjednocení pod vládou císaře Viléma byla otevřena a když v roce 1871 vstoupila německá vojska do Paříže, definitivně se zrodila nová evropská mocnost. Její hlad ovšem vítězství ve válce s Rakouskem neuspokojilo. Německo chtělo víc. Cesta ke dvěma světovým válkám byla otevřená.
Zdroje informací: https://www.1866.cz/historie/valka-1866
