Článek
Dita Krausová, holocaust a nenahraditelné svědectví
Předtím, než se pokusíme vyčíslit, kolik přímých svědků jednoho z nejhorších zločinů v historii lidstva je stále naživu, vrátíme se alespoň stručně k osobnosti Dity Krausové. Narodila se v roce 1929 jako Edita Polachová do rodiny pražského židovského právníka. V roce 1942 byla společně s celou rodinou transportována do Terezína, odkud potom putovala do koncentračního tábora Osvětim, následně pak do Hamburku a do tábora Bergen-Belsen (zemřeli zde např. Josef Čapek nebo Anne Franková).
O svých zkušenostech napsala knihu „Odložený život“ a stala se inspirací pro román španělského spisovatele Antonia Iturbeho „Osvětimská knihovnice“. V dalším životě žila převážně v Izraeli, do Prahy se ale stále vracela. Působila jako učitelka jazyků, a především se snažila předávat svědectví o hrůzách holocaustu dalším generacím. V poslední době byla např. hostem pořadu České televize „Hydepark Civilizace“.
„Údy byly jen kosti bez masa pokryté kůží. Kolena a lokty trčely z hromad v nesourodých úhlech jako uzly lana. Většina mrtvol měla oči otevřené, prázdné a bez výrazu. Vymykalo se vší představivosti, že tyto oči někdy viděly. Brady visely vykloubené, ukazujíce dutiny zčernalých hrdel. Někteří z mrtvých se tak zmenšili, že šaty vypadaly prázdné a jen scvrklá hlava dokazovala, že uvnitř těchto hadrů vězí nějaké tělo…“
- Dita Krausová v knize Odložený život, svědectví o vyhlazovacím táboře Bergen-Belsen
S odchodem posledních přímých svědků těchto hrůz ztratí svět víc, než si dnes dokážeme představit.
Kolik svědků zbývá?
Nejpřesnější analýzu toho, kolik přeživších holocaustu je stále ještě naživu, přinesl na jaře letošního roku report „HOLOCAUST SURVIVORS WORLDWIDE - A DEMOGRAPHIC OVERVIEW“ zpracovaný centem CLAIMS CONFERENCE CENTER FOR THE STUDY OF DEMOGRAPHY.
Není třeba zdůrazňovat, že veškerá data, která jsou v publikaci uvedená, jsou z druhé poloviny roku 2024, dnes tedy asi rok stará. V době, kdy již přeživších příliš nezbývá a jejich věk je velmi vysoký, je i rok dlouhá doba. S touto optikou je třeba k reportu přistupovat. Stejně tak je nutné upozornit, že report se týká židovského holocaustu a nezahrnuje další skupiny obyvatelstva, které také postihl jako byli Romové nebo homosexuálové. Lze ale očekávat, že jde o výrazně méně početné skupiny.
Ke konci roku 2024 bylo tedy v devadesáti zemích světa identifikováno 220 800 přeživších. Z tohoto počtu bylo 61 procent žen a 31 procent mužů. Věkový medián činil 87 let s tím, že nejmladšímu bylo 78 let, šlo o dítě narozené v roce 1946, tedy již po oficiálním konci druhé světové války, který ale ani zdaleka neznamenal konec utrpení. Plných 96 procent přeživších jsou lidé, kteří holocaust prožili jako děti.
Zajímavé je i rozdělení přeživších podle toho, kde na světě žijí. Plná polovina z nich, přesně 110 100 lidí, žila ke konci loňského roku v Izraeli (samozřejmě včetně Dity Krausové). Druhá nejpočetnější skupina přeživších čítající 34 600 lidí žila v USA. Následovaly Francie (18 900 lidí), Rusko (16 100 lidí) a Německo (11 900 lidí). V České republice žilo ke konci roku 2024 celkem 400 známých přeživších holocaustu.
Ze všech uvedených údajů bohužel nevyhnutelně plyne i to, že následujících několik let bude úplně posledních, kdy bude možné setkat se s přímým účastníkem hrůz holocaustu. Podle modelu, který výzkumné centrum zpracovalo, zemře 50 procent těchto lidí do šesti let, 70 procent do deseti let a okolo roku 2040 již budou zbývat jen poslední jednotlivci. O to důležitější je zaznamenávat jejich svědectví. S odchodem posledního z nich ztratí svět strašně mnoho…
