Článek
Jak pojmenovat nový stát?
Úvahy o názvu státu vedl již Tomáš Garrigue Masaryk v době, kdy působil za první světové války v exilu. Současně ale tento problém nepokládal za ten nejdůležitější, mnohem více mu záleželo na tom, aby samostatný český stát vůbec vznikl a aby šlo o stát demokratický. Když říkáme „český stát“, není to chyba. Masaryk skutečně uvažoval o novém státě jako o českém. Tomu odpovídaly i názvy, které nosil v hlavě.
Masaryk dokonce původně uvažoval o názvu „Nezávislé Čechy“. Stejně tak vznikla Národní rada zemí českých, tedy samé názvy, které vůbec nereflektovaly Slovensko. To trochu překvapivě vůbec nevadilo ani Milanu Rastislavu Štefánikovi, který byl především „čechoslovakista“ a neměl problém se zařazením Slováků do českého národa. Jiní ale prosazovali spíše společný název Slavia.
Přesto se od roku 1917 začal používat název „Česko-slovenská republika“. Tato pomlčka byla později odstraněna právě v duchu čechoslovakismu. Paradoxní je, že se tak stalo zejména na přání Slováků, kteří se existencí pomlčky cítili odstrčeni na „druhou kolej“.
Ústava z roku 1920 pak již obsahovala podobu Československá republika. Jednoslovný název Československo se do ústavy nikdy nedostal, přesto se vžil a byl v praxi hojně používán až do rozpadu federace. Za první republiky bylo ale slovo Československo stále nezvyklé a vyvolávalo rozpaky. Nad tímto problémem se zamýšlí i jeden fejeton Karla Čapka, který jej považoval za nelibozvučný a politicky riskantní.
Další vývoj a návrat pomlčky
Po roce 1938 se s autonomií Slovenska vrátily názvy s pomlčkou a zajímavé je, že se poprvé objevila diskuse o možném jednoslovném názvu Česko. Po roce 1945 se obnovily názvy Československá republika i Československo a znovu se uvažovalo o Česku. Jistý smysl to dávalo, jazykovědci připomínali, že slovo je doloženo již od 18. století a že jeho zavedení je logické, má‑li existovat jednoslovný protějšek ke Slovensku.
V roce 1968, kdy vznikla federace a s ní i „Česká socialistická republika“ (stejně jako „Slovenská socialistická republika), se potřeba jednoslovného názvu pro českou část státu stala znovu aktuální. Přestože se slovo Česko v roce 1978 dostalo do Slovníku spisovné češtiny jako oficiální geografický název, v běžném jazyce se v té době vůbec neprosadilo.
Poté přišel rok 1989 a slovenské požadavky, které žádaly opětovné zavedení pomlčky. Logika byla zcela opačná než po roce 1918. Tenkrát měli Slováci pocit, že jim pomlčka bere svébytnost, později ji v ní naopak viděli. Problém se nicméně vyřešil sám rozpadem federace.
Po roce 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika, schválila Názvoslovná komise Česko jako oficiální jednoslovný název a Ministerstvo zahraničí doporučilo i jeho cizojazyčné podoby jako Czechia nebo Tschechien. Očekávalo se, že se název přirozeně ujme, to se ale nestalo. Naopak se začalo pro celý stát zcela nesprávně používat označení Čechy, což je matoucí, a především necitlivé vůči Moravě a Slezsku.
Dnes už se zdá, že Česko i jeho anglická forma Czechia si našly cestu do běžné řeči. Je ale možné, že boj o název opět někdy v budoucnu vypukne.
Zdroje infromací: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7483
