Článek
Poslední souboj
Začneme tím nejdůležitějším: poslední známý pistolový souboj dvou gentlemanů se u nás odehrál v sobotu 6. května 1876. Střetli se v něm Wilhelm Vincenz princ z Auerspergu a Leopold Filip hrabě Kolowrat-Krakowský. Proč se ti dva dostali do boje na život a na smrt? Za vším hledej ženu. Anebo spíš mužskou ješitnost?
Oba soupeři, tedy Princ Wilhelm (Vilém) a hrabě Leopold, se znali poměrně dlouho. Nejprve spolu studovali ve Vídni a poté sloužili u stejného 13. dragounského pluku. Měli tam ale každý jiné postavení. Auersperg byl velícím důstojníkem, zatímco Kolowrat tam působil jako jednoroční dobrovolník v hodnosti desátníka. To by asi až tolik nevadilo, pokud by však mezi ně nevstoupila žena.
Leopold Filip hrabě Krakowský z Kolowrat, vítěz posledního pistolového souboje na našem území.
Sokové v lásce
V určité době oba poznali komtesu Annu Eleonoru Valdštejnovou z Vartenberka. Vilémovi bylo 22 let a do komtesy byl natolik zamilovaný, že ji chtěl požádat o ruku. Jenomže ona dávala přednost Leopoldovi. A něco takového bylo v historii nesčetněkrát počátkem tragédie.
Vilém začal Leopolda pomlouvat. Využil toho, že jeho sok pocházel z tzv. nerovnorodého svazku, jinými slovy, jeho matka byla neurozená. Vilém se postaral, aby si tento fakt osvěžili všichni, kdo se s Leopoldem znali. A skutečně, najednou se s Leopoldem začalo bavit mnohem méně lidí, a dokonce byl obviněn ze zpronevěry. Tohoto obvinění byl sice zbaven, ale rozhodl se, že to jen tak nenechá.
K první konfrontaci došlo v Praze, v budově dnešního Masarykova nádraží. Kolowrat si na Viléma počkal a uštědřil mu dvě poctivé facky. Vilém utekl do vlaku… Je totiž třeba vysvětlit jednu věc. Vilém byl poněkud neduživý a navíc silně krátkozraký. Nešlo zrovna o prototyp bojovníka. Když ho proto poté Leopold vyzval na souboj, Vilém se vykrucoval s tím, že souboj s obyčejným poručíkem je pod jeho úroveň. Vlastně se není co divit, s jeho oční vadou byl střelecký souboj prakticky sebevraždou. O to podivnější je, že k tomu, aby se souboje opravdu zúčastnil, jej donutila jeho vlastní rodina.
Souboj na život a na smrt
Souboje na život a na smrt zakázala už Marie Terezie a pokud už se konaly, šlo spíše o souboje symbolické, které nekončily smrtí. Tentokrát ale bylo všechno jinak. Tehdejší tisk se sporu obou šlechticů hodně věnoval a svým způsobem k němu Viléma dotlačil. Také Carlos Auersperg, strýc Viléma a hlava rodu na souboji trval, protože „Na tváři žádného Auersperga nesmí ulpěti políček – musí být krví smyt!“
Celá společnost, tedy oba aktéři souboje a jejich doprovody, se sešla v parku Klamovka na kraji Smíchova. A pravidla byla daná jasně: bojuje se do doby, kdy jeden ze soupeřů zůstane na zemi. A opět je zajímavé, že toto pravidlo prosadila Vilémova strana, resp. jeho sekundant, generál Valdštejn.
Souboj proběhl přesně tak, jak to známe z filmů. Oba soupeři se k sobě postavili zády, udělali sedm kroků a střílelo se na povel. Vilém byl podivně klidný, ačkoliv nemohl se svýma očima zamířit, v klidu kouřil doutník a vypadal smířený s osudem. V prvních dvou kolech dopadli oba střelci stejně. Jednou minuli a jednou jim selhala pistole. Ve třetím kole Vilém opět minul a Kolowrat zasáhl. Bylo po souboji…
Hned po souboji se ve vyšší společnosti začalo řešit, do jaké míry šlo o souboj férový. Lidé se logicky ptali: proč rodina Viléma do souboje tak tlačila, když věděla, že z něj prakticky nemůže vyjít vítězně? Proč jeho sekundant prosadil, že se bude skutečně bojovat na život a na smrt? Proč si noviny tak přály konání souboje? Proč selhaly hned dvakrát pistole? A jak to, že Vilém vypadal tak klidný? Byl už smířený s tím, že se vlastně účastní své vraždy?
A motiv? Pro svoji rodinu byl Vilém poněkud nechtěný dědic velkého majetku. Mohla rodina využít celé situace k jeho odstranění? Anebo rovnou celou situaci zinscenovat? Těžko se to ještě někdy dozvíme. Na druhou stranu ale alespoň víme, že poslední známý pistolový souboj dvou gentlemanů se u nás konal 6. května 1876.
