Článek
Aby bylo jasno: 31 Bodů s Chartou nesrovnáváme
Pro začátek číslo, které jasně ukáže, o jak významnou akci šlo. Petici podepsalo témě 600 tisíc občanů tehdejšího Československa. Srovnání se zmíněnou Chartou 77 (cca 2000 podpisů) se sice nabízí, není ale absolutně na místě. Šlo o petice jiného typu, s jiným obsahem a vydané v jiné době. Je třeba to hned na začátku zmínit i proto, aby nevznikl dojem, že vyzdvihování „31 Bodů“ má vést k jakémukoliv snižování významu Charty 77. To absolutně ne. Podstatné je, že i tato mnohem méně známá petice dokázala režimem velice otřást.
Kdo stál za peticí „31 Bodů“?
Petice „31 Bodů“ vzešla z církevního prostředí a její oficiální název zněl „Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v Československu“. Není také vyloučené, že petici znáte pod jménem „Moravská výzva“. Hlavním autorem petice byl Augustin Navrátil. Ten v 50. letech odmítl vstoupit s rodinným hospodářstvím do JZD, což mu uzavřelo cestu ke vzdělání a po celý život zastával dělnické profese. Současně byl nicméně pilný samouk a sám studoval historii, filozofii, teologii, právo apod. K tomu ustál tlak režimu a stále se staral o hospodářství. Stal se jednou z vůdčích osobností katolického disentu.
V roce 1977 podepsal Chartu 77 a sám inicioval svoji první petici, v níž vyzýval režim, aby ctila náboženskou svobodu. Petice získala 700 podpisů a Navrátil putoval z rozhodnutí soudu do psychiatrické léčebny. Svoji celkově třetí a nejúspěšnější petici představil v roce 1988.
Co byla petice 31 Bodů?
Petice „Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v Československu“ vnikla v roce 1988. V té době se kardinál František Tomášek již nějakou dobu snažil domoci na státní moci změny a modernizaci legislativy, která se týkala církevní oblasti. Vládní představitelé jeho požadavky ostentativně ignorovali, kardinála nazvali „Generálem bez vojska“ a tvrdili, že toto téma nikoho v Československu nezajímá. Augustin Navrátil se rozhodl, že jim to vyvrátí.
Všech 31 bodů petice není třeba vypisovat. Mezi hlavní požadavky každopádně patřila odluka církve od státu, možnost stavět nové kostely, konec státních intervencí při jmenování kněží a biskupů, obnovení řeholních řádů, umožnění církevních obřadů v nemocnicích, věznicích apod. Také se mělo dekriminalizovat šíření náboženských textů apod.
Režim by tuto petici jistě rád ignoroval, jenomže v tomto případě to nešlo. Zmíněných 600 tisíc podpisů jeho představitele dokonale zaskočilo. Počet signatářů navíc pravděpodobně není konečný, neboť řadu podpisových archů StB zabavila ještě před započítáním. A aby toho nebylo málo, mnoho signatářů vůbec nebylo věřících. Šlo prostě o lidi, kterým vadila náboženská nesvoboda obecně.
O petici informovala i zahraniční média a režimu došlo, že opozice proti němu nejen, že je rozsáhlá, ale dokáže se spojit i přes rozdílné prostředí, ze kterého vychází. Je možné, že petice je dnes spíš zapomenutá také proto, že nedlouho po ní přišel listopad 1989. Přesto se ale jedná o významnou kapitolu naší historie.
Nakonec je třeba ještě zmínit to, jak režim naložil s Augustinem Navrátilem. I přesto, že přizvaní zahraniční psychiatři neshledali, že by trpěl jakoukoliv duševní poruchou, soud jej zbavil svéprávnosti a poslal jej do léčebny, kde měl absolvovat nucenou „léčbu“.
