Článek
Metla jménem neštovice
Pravé neštovice děsily svojí vysokou úmrtností i trvalými následky u těch, kteří je přežili. Zanechávaly za sebou totiž nejen mrtvé, ale i tisíce navždy zohavených a trvale postižených lidí. Boj s touto nemocí ale současně stál na počátku moderního způsobu imunizace. A české země hrály v tomto směru významnou roli už od samého počátku.
Obrovským problémem pravých neštovic bylo, že se šířily velmi snadno a rychle. A to jak kapénkami, tak přímým kontaktem s nakaženým. Nemoc měla potom dramatický průběh jak u dětí, tak u dospělých. Zkrátka a dobře, neštovice byly v minulosti skutečnou metlou a nevyhýbaly se ani Českým zemím.
Epidemie neštovic propukaly v Čechách a na Moravě zejména na přelomu 18. a 19. století. Podlehly jim přitom desítky tisíc lidí. Neštovice nerozlišovaly mezi bohatými a chudými a v bezpečí proti nim nebyl nikdo. O tom svědčí fakt, že nemoci podlehly obě manželky Josefa II. a sama královna Marie Terezie jimi byla těžce poznamenaná. Příkladů slavných osobností, které neštovice prodělaly, je však mnohem více. V Evropě to byli třeba skladatelé Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven, královna Alžběta I. nebo francouzský král Ludvík XV., který jim dokonce podlehl.
Od variolizace po očkování
Už v 18. století se v Evropě začala prosazovat metoda tzv. variolizace, tedy záměrné nakažení člověka biologickým materiálem odebraným z nakaženého. Tato praxe se dostala i do Habsburské monarchie. Problém této metody ale spočíval v tom, že byla velmi riziková. I přesto ale zmíněná Marie Terezie nechala touto metodou úspěšně ochránit své nejmladší děti.
Zásadní zlom nastal v roce 1796, kdy si anglický lékař Edward Jenner všiml, že dojičky krav, které často prodělaly kravskou variantu nemoci (nepříjemnou, ale nikoliv smrtelnou), posléze nebývají nakažené pravými neštovicemi. Zrodila se vakcinace tak, jak ji známe dnes. A rychle dorazila i do tehdejšího Rakouska.
Vídeň byla spolu s Hannoverem prvním městem, kde se očkovalo ve velkém měřítku. Vakcinace se ale šířila i do Českých zemí. Očkovat se u nás začalo hned po roce 1800 a již v roce 1801 bylo v Brně naočkováno 600 dětí.
Očkování jako ochrana celé společnosti
Zpočátku se lidé očkování obávali. Předsudky, nedůvěra i náboženské námitky byly zcela běžné. Přesto se díky osvětlování, výsledkům očkování a podpoře ze strany úřadů podařilo postupně změnit postoj společnosti. Vakcinace se stala běžnou součástí života – a počet případů neštovic začal dramaticky klesat.
Důležité bylo, že úřady si od začátku uvědomovaly jednu zásadní věc: očkování není primárně ochrana jednotlivce, ale celé společnosti. Nutno podotknout, že tento fakt je i dnes pro mnoho lidí obtížně pochopitelný. Je však nutné rozumět tomu, že očkování není vždy otázkou individuálního rozhodnutí. V 19. století to úřady chápaly. Lékaři a propagátoři očkování proto dostávali za své zásluhy pamětní medaile a odměny, byly vypisovány soutěže lékařů o nejvyšší počet naočkovaných apod. Někdy měli určité výhody i očkovaní lidé.
V roce 1812 pak vydal císař František I. nařízení, kterým zavedl povinné očkování proti pravým neštovicím pro všechny děti v monarchii, tedy i u nás. V českých zemích tak vznikl jeden z prvních systémů organizované imunizace v Evropě. Rakousko a posléze Rakousko-Uhersko bylo tedy v kontextu své doby velmi pokrokové a patřilo z hlediska očkování k nejaktivnějším a také nejúspěšnějším. S tím, jak rostla proočkovanost populace, pak dramaticky klesal počet případů.
Dlouhá cesta započatá i v českých zemích v 19. století vyvrcholila v roce 1980, kdy byly pravé neštovice Světovou zdravotnickou organizací prohlášeny za eradikované a staly se první nemocí, kterou lidstvo díky očkování zcela vymýtilo.
