Článek
Nález století?
Pro geology a paleontology je lokalita Zlatý kůň doslova zlatým dolem. Ten nejznámější nález zde byl však učiněn v roce 1950. Dělníci totiž v místním vápencovém lomu narazili na něco, co o desítky let později otřáslo celou mezinárodní vědeckou komunitou. Co to bylo? Šlo o fragmenty lidské lebky.
Kromě toho, že značně přispěly k pochopení nejstarší historie moderního člověka v Evropě, je i příběh jejího zkoumání fascinující detektivkou. Ukazuje totiž nejen na to, jak žili naši předkové, ale také to, jak dramaticky se vyvíjely moderní vědecké metody a jak snadno se může věda ocitnout na slepé koleji, pokud podcení skryté detaily. Ale od začátku.
Žena ze Zlatého koně
V roce 1950 byly tedy na kopci Zlatý kůň nalezeny lidské kosti spolu se zvířecími pozůstatky a kamennými nástroji, vzbudilo to obrovské nadšení. Tehdy mladý antropolog Emanuel Vlček lebku pečlivě zrekonstruoval. Bylo každopádně zřejmé, že patřila ženě rodu Homo sapiens.
Důležité bylo, že spolu s ní se v sedimentech našly kosti zvířat z poslední doby ledové, což naznačovalo, že žena žila v období mladého paleolitu, tedy před více 30 tisíci lety. A to bylo opravdu něco, neboť to z nálezu činilo jeden z nejstarších (ne-li vůbec nejstarší) doklad o výskytu Homo sapiens u nás. Jenže přesné určení toho, kdy přesně tato žena po našem území kráčela, se ukázalo jako oříšek, na kterém si vědci lámali zuby po celých následujících sedmdesát let.
Honba za věkem pravěké dámy
V době, kdy byla „Žena ze Zlatého koně“ nalezena, bylo stáří nálezu potřeba odvozovat z okolní situace. To přesně udělali vědci v padesátých letech. Ale samozřejmě toužili po potvrzení svého odhadu. Taková možnost se naskytla poté, co se na světě objevila radiokarbonová metoda datování organického materiálu.
Tímto způsobem byla samozřejmě prozkoumána i zmíněná lebka. Vědci čekali potvrzení svého odhadu nebo jeho malou korekci. Ale ouha, radiokarbonová metoda ukázala, že ženě není 30 ani 35 let tisíc let, nýbrž nějakých 15 000 let. To sice není špatné, ale „Žena ze Zlatého koně“ přesto trochu zapadla v zapomenutí. Už nebyla takovou rekordmankou. Alespoň dočasně…
Taková tedy byla situace. Jedny testy tvrdily, že žena je stará zhruba 15 000 let, jiné odhady posouvaly její stáří až někam ke 30 000 let. Co s tím? Skutečný průlom nastal až v roce 2021 díky mezinárodnímu týmu vědců pod vedením proslulého Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii. Povedlo se totiž provést genetický test. A co se nestalo? Jejich výsledek činil více než 45 000 let.
Jak je možné, že mezi jednotlivými metodami vznikly takové rozdíly?
Genetika tedy naznačila, že je něco špatně. Doba 15 000 let nebo 45 000 let, to nelze schovat za chybu. Co se tedy stalo? Krátce po vykopání byly křehké fragmenty lebky zpevněny tehdy dostupným organickým lepidlem v podobě klihu a zvířecího tuku. Ten se ale postupem času vstřebal až přímo do kostí. A právě proto dávala radiokarbonová metoda nesmyslná čísla.
Metoda totiž měří poměr izotopů uhlíku v organické hmotě, moderní uhlík z lepidla však dokonale kontaminoval pravěký uhlík v kostech. Výsledné datování radiokarbonovou metodou bylo v podstatě průměrem mezi věkem lebky a věkem lepidla z továrny. Dlouhá léta tak byla Žena ze Zlatého koně považována za sice starobylou, ale nijak extrémně výjimečnou obyvatelku Evropy. A přitom skutečně rekordmankou byla.
Dnes tedy víme, že ďábel se často skrývá v detailech. V tuhle chvíli se ale zdá, že nejasnosti jsou vyřešeny a z Koněpruských jeskyní skutečně pochází nejstarší geneticky určený pozůstatek moderního člověka. A co víc, v roce 2023 se podařilo z lebky zrekonstruovat její podobu.
