Článek
Kdo byl Jan Šrámek
Jan Šrámek se narodil v roce 1870 v Grygově na Olomoucku. Vystudoval Piaristické gymnázium a následně i olomouckou bohosloveckou fakultu. Následně začal vykonávat kněžskou službu na řadě míst v Čechách a na Moravě. Před první světovou válkou se dostal několikrát do sporu se svými nadřízenými, neboť na rozdíl od mnohých dalších kněží zastával poměrně intenzivní „pročeské“ postoje.
Za první světové války byl ale loajální Rakousku-Uhersku, názor začal v tomto ohledu měnit až v průběhu roku 1917. Díky předchozím názorům byl ale v porovnání s ostatními příslušníky katolického kléru považován za vlasteneckého (samozřejmě z českého pohledu). Byl též členem Revolučního národního shromáždění. Poté v roce 1919 definitivně zakotvil v politice, když založil Československou stranu lidovou.
Jan Šrámek, předseda československé exilové vlády.
Jan Šrámek jako politik
Mezi lety 1921 a 1938 seděl ve většině vlád na pozicích ministra železnic, zdravotnictví, pošt a telegrafů, sociální péče nebo tzv. unifikací (Ministerstvo pro sjednocení zákonů a organizace správy). V době první republiky byly nálady obecně protiklerikální a protikatolické. Z toho důvodu se Šrámek a jeho strana netěšili všeobecné oblibě. Spory měl jak s předsedou Agrární strany Švehlou, tak s prezidentem Masarykem.
Za mnichovské krize hlasoval proti přijetí diktátu a poté, co se stala Československá strana lidová součástí Strany národní jednoty, formálně v jejích strukturách vystupoval, brzy ale odešel do exilu. Nejprve se stal členem Československého národního výboru v Paříži a následně byl vybrán za předsedu exilové londýnské vlády. V této pozici setrval až do konce druhé světové války, resp. do vzniku Košické vlády.
Následně byl v letech 1945-1948 náměstkem premiérů Zdeňka Fierlingera a Klementa Gottwalda. Byl to právě Jan Šrámek, kdo v únoru 1948 varoval ministry demokratických stran před podáním demise pro riskantnost tohoto plánu. Z jeho úst zaznělo „A co se stane, jestliže nás prezident opustí?“ I přesto se ale k ostatním přidal a 20. února 1948 podal demisi.
Bylo mu samozřejmě jasné, kam situace směřuje a rozhodl se proto pro odchod za hranice, konkrétně do Francie. Tam se nicméně nikdy nedostal. Útěk se nepodařil a Jan Šrámek byl zatčen. Zbytek života strávil buď v klášterech pod přísným dohledem (před akcí K), nebo ve věznicích. V posledních letech byl potom Jan Šrámek internován na zámečku Roželov poblíž Rožmitálu pod Třemšínem. Původně šlo o letní sídlo pražských arcibiskupů a StB jej používala právě pro internaci významných církevních představitelů a dalších lidí nepohodlných režimu. S Janem Šrámkem zde byl umístěn např. kardinál Beran.
V roce 1956 Jan Šrámek onemocněl a v nemocnici musel být hospitalizován inkognito pod jménem Josef Císař. Teprve když dne 22. dubna zemřel, mohl mu být úmrtní list vystaven na jeho skutečné jméno. Příběh Jana Šrámka je dalším, do nějž zasáhly obě velké totality 20. století.
Zdroje informací: https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/sramek-jan-7kQp6B
