Článek
Přemyslovci a otroctví
Česká ekonomika historicky silně těží ze své polohy v srdci Evropy. České knížectví v 10. století na tom nebylo jinak, je ale třeba si uvědomit, že Přemyslovci spravovali rozlohou významně větší celek, než je dnešní Česko. České knížectví se rozkládalo až na dnešní Ukrajinu a zahrnovalo i velké části dnešního Polska.
A právě osa Praha – Krakov byla pro tehdejší ekonomiku naprosto zásadní. Byla totiž součástí obchodní stezky vedoucí z Pyrenejského poloostrova až do Číny a na Kavkaz. Otroci po ní putovali zcela běžně, platilo to v době Velké Moravy (to hrála prim spíše stezka vedoucí na jih k dnešním Benátkám) a samozřejmě i v době Českého knížectví.
Ekonomická realita tehdejší doby tedy byla velice přímočará: čím větší část této stezky daný státní útvar ovládal, tím větší příjmy mu z toho plynuly. Čechy jako takové ale nebyly jen prostorem, přes které karavany s otroky procházely a majitelé sem tam nějakého toho otroka prodaly. Ve skutečnosti se zde s otroky obchodovalo velmi čile.
Praha a obchod s otroky
Obchodníci si na Českém knížectví cenili několika málo komodit, pro které bylo známé a vyhledávané. Jednalo se o včelí vosk, koně a právě otroky. Trh s nimi měl ale jistá pravidla a omezení. V 10. století již byly Čechy formálně křesťanské a prodávání křesťanů do otroctví bylo zapovězeno. A právě proto byly Čechy tak otrokářsky úspěšnou zemí. Knížectví totiž sousedilo s několika pohanskými útvary, které byly ideálním zdrojem otroků. V západní Evropě již bylo pohanů pomálu a do Prahy se proto obchod soustředil.
Otroci se nabízeli na trhu v centru Prahy, snad v okolí dnešního Staroměstského náměstí a zprávu o tom nám zanechal cestovatel Ibráhím ibn Jákúb. Zákazníky byli Arabové, případně Židé, neboť křesťanství samozřejmě otroctví zapovídalo. To ale křesťanům nebránilo v tom, aby otroky prodávali anebo z obchodu inkasovali tučné daně. Přemyslovský stát na otroctví získával více peněz než na daních nebo válkách.
Kolik stál otrok?
Uvádí se, že za vlády Boleslava I. bylo v Praze prodáno na 35 tisíc otroků. Největší zájem byl o muže i ženy (spíše tedy chlapce a dívky) ve věku 12-20 let. Jeden otrok stál na pražském trhu zhruba 300 denárů a Boleslav I. zbohatl o nějakých 10 milionů denárů, což odpovídalo několika tunám stříbra. Není proto divu, že Boleslav své územní výboje řídil právě tak, aby ovládl maximální část obchodních tras, po kterých otroci putovali.
A když zmiňujeme Boleslava I., nelze opomenout jeho bratra. Jaký byl jeho vztah k otroctví? Podle legendy jako správný křesťan otroky vykupoval a věnoval jim svobodu. To je jistě romantická představa, ale příliš velkou oporu v realitě nemá. Historici jako Dušan Třeštík se kloní k tomu, že Václav otroky skutečně nakupoval, ovšem pro sebe…
Ano, i na takových základech stojí Evropa a Český stát.