Článek
V. S. rovná se TGM
Recenze Mein Kampfu vyšla v neděli 30. dubna 1933 v listu Prager Press a podepsán byl pod ní autor s iniciálami V. S. Za nimi se ale ve skutečnosti neskrýval nikdo jiný než prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ten se úkolu zhostil jako filozof, historik ale samozřejmě také jako politik. Není žádným tajemstvím, že Masaryk si hrozbu v podobě Adolfa Hitlera dobře uvědomoval. Především po roce 1933, kdy se Hitler stal kancléřem, pravidelně poslouchal jeho rozhlasové projevy a četl vše, co s ním souviselo.
Masarykova recenze
Prezident Masaryk hned na úvod upozorňuje, že kniha je zcela zásadní pro pochopení celého hnutí NSDAP a nové německé politiky. První část, tedy stručnou Hitlerovu biografii víceméně přechází poznámkou, že se z ní nedozvídáme nic nového a nenabízí žádnou psychologickou analýzu Hitlerova vývoje.
V dalším vyjádření Masaryk upozorňuje na určitou lidovost jazyka, s nímž Hitler pracuje a uznává, že i díky tomu lépe „prodává“ své myšlenky širokým vrstvám a v tomto ohledu jej dává za vzor dalším politikům (samozřejmě nikoliv ve smyslu obsahu, nýbrž formy).
V další pasáži Masaryk poukazuje na to, že program NSDAP je ve skutečnosti velice jednoduchý. Jde zkrátka o oprášení starého pangermanismu, k němuž byl přidán antisemitismus. Ten je v Hitlerově myšlenkovém světě nutný, aby čelil „požidovštění“ měšťácké společnosti, která se tím stala slabou. Na tomto místě je třeba si uvědomit jednu důležitou věc: pro nás samozřejmě Masaryk „objevuje Ameriku“. To, že byl Hitler antisemita ví každý, ale v roce 1933 bylo třeba to zdůrazňovat, neboť to nebylo tak pevnou součástí obecného povědomí.
Tomáš Garrigue Masaryk, prezident a příležitostný literární kritik.
Velmi zajímavá je pasáž, v níž Masaryk interpretuje Hitlerovo vidění politiky. Masaryk píše, že Hitler má jen dva nepřátele, Francii a marxismus, který je pro něj to samé, co židovství. Následuje rozbor toho, proč je toto rovnítko zcela špatné a nesmyslné. Stejně tak kroutí hlavou nad Hitlerovým naivním vnímáním rasy. Masaryk i v roce 1933, kdy toto vnímání nebylo rozhodně běžné (koneckonců pro ty, kteří si vystačí s černobílým viděním světa, to platí dodnes) správně uvádí, že i Němci mají část slovanské krve a upozorňuje, že v Evropě žádná „čistá krev“ neexistuje a jde jen o mýtus.
Masaryk se staví do jasné opozice k Hitlerovu tvrzení o tom, že politická moc je totéž jako nový světový názor, který představuje. Zde Masaryk oponuje, že světový názor je možné prosadit pouze intelektuálně, jinak se jedná o jeho mechanické násilné vnucení lidem, což je něco úplně jiného. Tím se dostává k tomu, že Hitler, ač o sobě tvrdí opak, je jen a pouze materialista, stejně jako marxisté, proti kterým tak bojuje.
Závěr
Celá recenze je ve skutečnosti velmi rozsáhlá a mnohem podrobnější. Podstatné je, že Masaryk představil čtenářům Mein Kampf takový, jaký je, tedy jako primitivní výron pokřiveného světonázoru, který ve skutečnosti neobstojí před jakoukoliv kritickou analýzou. To však nic neměnilo na nebezpečnosti Hitlera a rostoucího zástupu jeho příznivců. Masaryk v tom poznal riziko pro Československo. Jeho naplnění se (svým způsobem naštěstí) již nedožil.
