Článek
Rusko a bolševická revoluce
V roce 1917 došlo v Rusku k revoluci a následné občanské válce, během níž bolševici definitivně získali a následně upevnili svou moc. Tisíce lidí z řad bývalé carské elity ale celá řada dalších lidí, typicky demokraticky smýšlejících či příznivců monarchie, byly nuceny uprchnout ze země. Ti, kteří to neudělali, většinou koneckonců skončili velmi špatně. Uprchlíci mířili samozřejmě především do Evropy. Setkali se tam s různým přijetím. Československo bylo díky prezidentu Masarykovi jednou z nejvstřícnějších zemí.
Československo se totiž na podnět prezidenta Masaryka, ministra školství Gustava Habrmana ale i ministra zahraničí Edvarda Beneše nebo Karla Kramáře rozhodlo poskytnout azyl, pracovní příležitosti a podporu tisícům ruských emigrantů. Odstartována byla tzv. „Ruská pomocná akce“, oficiálně „Ruská pomocná akce ministerstva školství“.
Šlo o československý humanitární, vzdělávací a politicko-diplomatický program, který byl realizován zejména ve 20. letech 20. století. Vyhlášen byl program v roce 1921. Jeho cílem byla tedy pomoc ruským emigrantům především inteligenci, vědcům, umělcům a studentům.
Co bylo konkrétním cílem programu?
Pomoc ruským emigrantům je poměrně obecný popis. Konkrétně šlo samozřejmě o humanitární rozměr celého programu. Masaryk zkrátka považoval za povinnost poskytnout uprchlíkům před bolševiky důstojné životní podmínky v duchu své humanistické politiky. Program měl ale i další úroveň, studenti pokračovali na českých vysokých školách a Masarykovi šlo i o to zachovat ruskou předrevoluční vědu, filozofii a umění. Ty byly v sovětském Rusku po bolševické revoluci samozřejmě potlačovány. V neposlední řadě Masaryk sledoval i upevnění obrazu Československa jakožto svobodné a demokratické země.
Stát tedy ve dvacátých a částečně i ve třicátých letech platil studijní pobyty ruských emigrantů v Československu, jejich ubytování, studium a další potřebné výdaje. Z Prahy se na určitou dobu stalo jedno z evropských center ruské emigrace a působili zde odborníci jako historik Kizeveter, filozofové Nikolaj Losskij a Sergej Bulgakov nebo biolog Novikov a spisovatelka Zinaida Hippiusová.
Ve třicátých letech byl program v důsledku hospodářské krize utlumen a po druhé světové válce již nebyl obnoven. Již v době, když bylo jasné, že v Rusku už bolševici zůstanou, řada emigrantů pokračovala dále na západ. Nejhorší osud ale čekal na ty, kteří se v Československu skutečně usadili. Desítky, možná stovky emigrantů byly totiž v roce 1945 identifikovány NKVD a dalšími sovětskými složkami, které je následně za nečinnosti československých úřadů odvlekly do Sovětského svazu, kde skončili v gulazích nebo rovnou na popravištích.
V souvislosti s ruskou pomocnou akcí je ale třeba zdůraznit jedinečnost samotné její ideje, která svědčí o jedinečnosti osobnosti prezidenta Masaryka. I v době, kdy se Československo snažilo ubránit samotnou svoji existenci a řešit zásadní ekonomické reformy, prezident Masaryk si uvědomoval možnosti, které příchod ruské intelektuální elity do Československa představoval.
S trochou nadsázky (alespoň prozatím lze stále mluvit o nadsázce) se lze z Masarykova programu inspirovat i dnes a snažit se přilákat např. vědce ze zrušených amerických týmů působících v rámci NASA, NOAA apod. Politika Donalda Trumpa k tomu přímo vybízí. Zkusme v sobě najít trochu Masaryka.
