Článek
Příběh Josefa Sodomky
Josef Sodomka se narodil v roce 1904 do rodiny majitele firmy na výrobu kočárů ve Vysokém Mýtě. Po studiu karosářství i stáži u firmy Laurin & Klement otcovu firmu převzal a proměnil ji v prominentní podnik na výrobu automobilových karoserií. O zakázky neměl Josef Sodomka nouzi, vyráběl autobusové karoserie, stejně jako zásoboval i Ministerstvo železnic či Československé státní dráhy.
Josef Sodomka ale nebyl jen tak ledajaký karosář, a kromě sériových produktů vyráběl i exkluzivní zakázkové kousky. S auty se Sodomkovými karoseriemi jezdily za první republiky takové osobnosti jako Edvard Beneš, Jan Baťa, Jan Werich či Adolf Schwarzenberg. Sodomkovy karoserie se přitom neobjevovaly jen na Aerovkách, Pragovkách nebo Škodovkách. Vylepšovaly i vozy značek jako Ford, Bugatti, Studebaker, a dokonce i Rolls-Royce. Karoserii si potom u Josefa Sodomky objednal i sám britský král Jiří VI.
Firma Josefa Sodomky zkrátka patřila k těm, které šířily slávu meziválečného Československa a jeho průmyslu. Jenomže vše přervala druhá světová válka. Válku jako takovou se Sodomkovi podařilo přečkat díky výrobě užitkových vozů. To nejhorší ho ale teprve čekalo.
Zázrak jménem Tatra 600 kabrio
Již ke konci války začal Josef Sodomka vytvářet koncept vozu, který dnes známe jako Tatra 600 Tatraplán. Šlo o jedinečný kabriolet postavený na sériovém podvozku Tatry 600. Karoserie se mohla pyšnit moderními, elegantními tvary a Sodomkova varianta nabízela jako jediná na světovém trhu motor vzadu i skládací střechu současně.
V průběhu prací na autě však byla Sodomkova firma znárodněna a přejmenována na Karosu. Jen malou útěchou mu mohlo být, že zůstal jejím ředitelem. Své síly proto upnul na nové auto a celý jeho tým pracoval prakticky 24 hodin denně, během víkendů i vánočních svátků. Cíl byl jasný: dokončit auto před ženevským autosalonem 1949, kde jej chtěl prezentovat.
Design kabrioletu Josefa Sodomky byl na svoji dobu geniální a právem sklízel obdiv.
Tvrdá práce se vyplatila a kabriolet se do Ženevy dostal včas. A co víc, stal se tam jedním z hitů celého autosalonu a odnesl si stříbrnou medaili v soutěži elegance. Ačkoliv se jednalo o první prototyp, zápisník obchodního zástupce se plnil jmény zájemců o koupi z USA, z Austrálie nebo třeba ze Švýcarska. Do slibně rozjetého příběhu ale zasáhlo něco, s čím mohl jen málokdo počítat: sedmdesátiny diktátora Stalina.
Českoslovenští představitelé přemýšleli, jakými dárky Stalina zavalit a podniky dostaly za úkol vybrat své nejlepší produkty, které budou potom sloužit jako dar československého lidu soudruhu Stalinovi. Ne snad, že by Sodomka chtěl dát sovětskému krutovládci své životní dílo, jenže auto se zalíbilo Antonínu Zápotockému, který se s ním sám hodiny projížděl po Praze, a rozhodl, že auto poputuje do Sovětského svazu.
Josef Sodomka tak přišel o jediný prototyp. Stalin sám v něm samozřejmě nikdy neseděl, už jen proto, že měl z cest v otevřeném autě panickou hrůzu. Osudy auta ještě na konci popíšeme, teď se ale věnujme tomu důležitějšímu, tedy osudu Josefa Sodomky. Ten už pro režim příliš velkou cenu neměl a v roce 1950 byl zatčen Státní bezpečností. Více než rok strávil ve vazbě a od soudu „vyfasoval“ za naprosto absurdní obvinění o tom, že chce emigrovat, tři roky. Během věznění dramaticky utrpělo jeho zdraví, nemluvě o psychickém stavu.
Poté, co byl propuštěn, nastoupil Josef Sodomka u firmy LIAZ jako řadový konstruktér. Kromě zdravotních problémů se přidaly i problémy finanční, a tak autor těch nejelegantnějších prvorepublikových aut jezdil do práce ve Velorexu. Věznění a stres si vybraly svoji daň a Josef Sodomka musel odejít do invalidního důchodu. Zemřel potom 9. února 1965 ve věku 60 let. Další lidský osud zničený komunistickým režimem…
Stalin ve svém autě pravděpodobně nikdy neseděl.
A auto?
Nakonec si ještě zmapujme osud jedinečného Sodomkova auta. Jak již bylo řečeno, Stalin o něj zájem nejevil. Po jeho smrti jej využívala jedna z moskevských nemocnic jako služební vůz a posléze přešel do vlastnictví jednoho z lékařů. Pro československé automobilové historiky ale jako by vůz zmizel ze světa. Zmíněný lékař se ale jako zázrakem „Tatrovákům“ sám ozval s tím, že by rád kabriolet přestavěl na Tatru 603. To bylo ovšem jednak technicky neproveditelné, a navíc by se jednalo o „automobilovou svatokrádež“.
Dotyčný proto dostal nabídku na výměnu: vraťte nám kabriolet a my vám pošleme novou Tatru 603. Všechno trochu pozdržela „patálie“ v podobě srpnové invaze, ale přesto se Sodomkova Tatra 600 nakonec do Československa dostala. Po důkladné rekonstrukci zamířila do kopřivnického muzea, kde je dodnes. A mimochodem, od roku 1997 je Sodomkovo auto oficiální kulturní památkou.
Zdroje informací: https://zivot.pluska.sk/pribehy/mala-dobyt-svet-skoncila-u-stalina
