Článek
Klement Gottwald v Příbrami
Bronzová socha Klementa Gottwalda stála na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce (dnes Náměstí 17. listopadu) od roku 1976. „První dělnický prezident“ v nadživotní velikosti byl odlitkem díla akademického sochaře Břetislava Bendy, které bylo původně určeno pro jihočeský Písek.
Příbram jej tehdy odkoupila za více než půl milionu, aby „Kléma“ krášlil jedno jejích největších náměstí. Je celkem logické, že socha představující dekády útlaku a nesvobody nebyla u obyvatel příliš oblíbená, tak tomu ale bylo ve všech městech celé země. Takových Gottwaldů bylo po celém Československu skutečně mnoho. Ten příbramský se ale zapsal do historie.
Příběh odvážné protestní akce se začal rodit s tím, jak se blížilo kulaté desáté výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Třiadvacetiletý horník z příbramských uranových dolů Ondřej Stavinoha byl z těch, kteří si uvědomovali absurditu režimu, věděl, že země je okupována cizí mocí a ti, kteří jí poklonkují a zrazují svoji vlastní zemi, se chovají čím dál arogantněji. Ondřej Stavinoha tak začal přemýšlet, co by mohl v reakci na tuto situaci udělat právě v době nešťastného výročí.
O případné reakci začal diskutovat se svým kamarádem Františkem Polákem. První nápady byly poměrně nevinné, chtěli třeba korzovat po náměstí v černých šatech. Takový nápad byl sice relativně nerizikový, také ale bylo jasné, že jeho dopad nebude příliš výrazný. Chtělo to něco odvážného.
Gottwald a trhavina
Jakožto pracovník na šachtě měli kamarádi přístup k trhavině. A když se přidal další kolega, Jaroslav Týsl, bylo jí dost na pořádnou ránu. Dostat se ale na náměstí přesně na 21. srpna, tedy na výročí, nebylo možné. Příslušníků SNB bylo všude moc. Dobrá věc se podařila až 23. srpna. Trhavina byla připevněna na nohu soudruha a když explodovala, utrhla mu ji. Stejně tak Gottwaldovi prasknul rozkrok.
Rozběhlo se samozřejmě obří pátrání, které by však pravděpodobně skončilo bez výsledku, pokud by ovšem třetímu z kompliců, Jaroslavu Týslovi, nepovolily nervy a vše neohlásil na SNB. Bezpečnost si potom pro Ondřeje Stavinohu a Františka Poláka rychle došla. Zprvu sice nebylo jasné, co mají vyšetřovatelé „v ruce“ a pokoušeli se mlžit, brzy ale bylo jasné, že Týsl mluvil. Výslechy také nebyly vedeny zrovna v rukavičkách.
A výsledek? Jeden poničený Gottwald v příbramském depozitáři (kam mimochodem putoval po revoluci znovu a byl tam až do roku 2016, pak se stěhoval do depozitáře v Hluboké nad Vltavou) a devět let natvrdo pro Ondřeje Stavinohu, sedm let pro Františka Poláka a jeden rok pro Týsla. Samozřejmostí byla i náhrada škody. Trest si musel Ondřej Stavinoha odkroutit celý, sametová revoluce přišla až poté, co byl z vězení doma. Naštěstí došlo po revoluci alespoň k jeho rehabilitaci.
Takových ran, jaké dostal od Ondřeje Stavinohy, by si Klement Gottwald zasloužil vícero.
