Článek
Vítězství a jeho oslavy
Hned na začátek je třeba si ujasnit jednu věc a kontext celého tohoto textu: vítězství „Spojených národů“, jak se aliance zemí bojujících proti hitlerovskému Německu ve své době nazývala, bylo skutečným vítězstvím dobra nad zlem a světla nad temnotou. Jen málo konfliktů je možné vidět takto černobíle. Právě fakt, že ve druhé světové válce stálo na jedné straně takové krystalicky čisté zlo, děla tento konflikt výjimečným.
Takzvaný V-E Day (Victory in Europe, tedy vítězství v Evropě) je proto zcela právem oslavován jako porážka zla a začátek nové éry. Fakt, že tato nová éra nebyla zrovna pro Česko příliš veselá, je již jiný příběh. Zní ale jako ta nejlogičtější věc na světě, že 80. výročí konce druhé světové války bude něco výjimečného v tom pozitivním smyslu.
Tak proč jeden nejmenovaný vysoký představitel NATO pro BBC prohlásil následující?
„Oslava? Jaká oslava? Připadá mi to spíš jako pohřeb.“
Bohužel, pokud se nad jeho výrokem zamyslíme zjistíme, že je v něm ukrytu hodně pravdy.
Definitivní konec druhé světové války
Když v roce 2022 zemřela ve věku 96 let britská královna Alžběta II., ze světa odešla poslední osoba, která se aktivně účastnila druhé světové války, a dosud si držela nějaký skutečný vliv na veřejné dění. Jistě, stále žijí pamětníci, veteráni nebo přeživší holocaustu, nikdo z nich ale nezastává veřejnou funkci a neovlivňuje svět jakýmkoliv významným způsobem. Z jistého úhlu pohledu její smrtí vlastně druhá světová válka definitivně skončila.
Naneštěstí to zjevně znamená i to, že svět ztrácí ze své kolektivní paměti vzpomínky na hrůzy druhé světové války a zábrany k tomu, aby si něco podobného zopakoval. Koneckonců, studená válka byla mezi západem a východem vedena v době, kdy na obou stranách zastávali vedoucí pozice lidé, kteří měli s druhou světovou válkou přímou zkušenost. Velmi často se jako důvod, že se studená válka neproměnila v horkou udává odstrašující síla jaderných zbraní. Stejně tak ale sehrál významnou roli fakt, že lidé s rozhodovací pravomocí měli zábrany, neboť dobře věděli, jak světová válka vypadá a jakou destrukci může přinést. Ty dnes jako by mizely.
Žijeme v novém světě
Definitivní odchod generace s přímou zkušeností s druhou světovou válkou se ne náhodou kryje s nástupem Donalda Trumpa a dalších autoritářů, kteří odmítají respektovat pravidla, která právě druhá světová válka stvořila. Řád světa vzniklého v roce 1945 na troskách Evropy, je nyní sám ničen a nahrazován něčím, co nebezpečně připomíná svět třicátých let minulého století. Ano, historie dokáže být zoufale neoriginální…
Z jistého pohledu tak oslavy druhé světové války patří do toho minulého světa, který už však neexistuje, a který se stal minulostí nejpozději ve chvíli, kdy Donald Trump složil prezidentský slib. Definitivní porážku Napoleona jistě tehdejší Evropa také mocně slavila. Dnes již jej ale neslavíme, protože náš svět neovlivňuje. Je to historická zajímavost, integrální součást našeho evropského dědictví, ale bez přímého vlivu na naše životy. Čeká oslavy konce druhé světové války to samé?
Odpověď zní: jednou určitě. Ale měli bychom se snažit, aby se tak ještě dlouho nestalo. Starý svět možná skončil, neznamená to ale, že bychom se ho měli vzdávat ve své mysli. Skončil totiž osvobozením koncentračních táborů, ten nový začíná jejich stavbou v San Salvadoru. Není těžké určit, že tenhle restart není tím, co bychom měli vítat.
Závěr
Co z toho plyne? Že bychom měli dělat přesný opak toho, co bylo napsáno o dva odstavce výše. Osmdesáté výročí konce druhé světové války v Evropě bychom měli oslavovat více, než kdy jindy. Je to součást snahy o to, aby to podstatné z onoho starého světa přetrvalo. Nejde přitom o vlajky, koneckonců, jedna z vítězných mocností druhé světové války se nyní chová právě tak, že zadělává světu na další podobně černobílý konflikt…
Zdroje informací:
