Článek
Galileo Galilei a jeho pozorování Měsíce
Jméno Galileo Galilei není asi třeba nikomu příliš představovat. Tento průkopník astronomie žijící ve druhé polovině 16. století a v první polovině století sedmnáctého se navždy zapsal do historie vědy a světa tím, že jako první namířil dalekohled na hvězdnou oblohu. A viděl tam celou řadu zajímavých věcí. Nejznámější je jeho pozorování planety Jupiter, u kterého viděl měsíce, jak tuto planetu obíhají. Šlo o jeden z klíčových argumentů v odmítnutí dosavadního geocentrického modelu sluneční soustavy, v němž vše obíhá kolem Země.
Nás ale bude zajímat něco trochu jiného. Veškerá svá pozorování vesmíru novým dalekohledem sepsal do útlé, avšak z pohledu historie vědy nesmírně významné publikace s názvem Sidereus Nuncius, v českém překladu Hvězdný posel. V této práci (jedné z nejdůležitějších v historii vědy) věnuje část také našemu Měsíci. A právě zde najdeme zajímavou souvislost s Českem. Jak je to možné?
Galileo totiž mohl díky dalekohledu jako první člověk v historii pozorovat útvary na povrchu Měsíce. Najednou bylo jasné, že jsou zde hory i údolí a povrch je vlastně dost podobný tomu našemu. Galilea zaujaly také krátery, tedy ona „údolí“ obklopená ze všech stran „horami“. Galileo to ve zmíněné publikaci Sidereus Nuncius popsal tak, že tyto útvary „vypadají jako Čechy“. A skutečně, česká kotlina je opravdu podobná jakémusi kráteru, je tedy obklopena vysokým pohořím. Prakticky ze všech stran. Poprvé tak Měsíc začal být spojován s naším územím.
Galileova hrobka v italské Florencii. Měsíční krátery tomuto vědci připomínaly ze všeho nejvíce českou kotlinu.
NASA a její omyl
Podobnou úvahou byla v šedesátých letech minulého století vedena i americká NASA v době, když začala připravovat svůj lunární program, který vyvrcholil přistáním šesti misí na povrchu našeho souputníka. Při pohledu na mapu světa se americkým vědcům zdálo, že právě u nás by mohli najít analogii k měsíčnímu povrchu a získat tak relevantní informace o impaktních kráterech (vědci již v té době samozřejmě chápali původ kráterů). Tato představa ale neměla dlouhého trvání. Stačilo se potkat s českými geology a ti velmi rychle osvětlili, že v případě české kotliny se o žádný impaktní kráter ani v nejmenším nejedná. Všechna naše pohoří mají úplně jiný původ, jsou každé jinak staré apod.
Když už jsme u projektu Apollo. Je samozřejmě třeba zmínit český původ dvou významných astronautů spojených s programech Apollo. Prvním byl loni zesnulý Jim Lovell, legendární velitel Apolla 13. Tím druhým je potom Gene Cernan, zatím stále poslední člověk, který se prošel po Měsíci. Cernan měl na Měsíci dokonce i českou, resp. tehdy samozřejmě československou vlajku. Ta je dnes umístěna na observatoři ve středočeském Ondřejově.
Americký astronaut českého i slovenského původu Gene Cernan, dosud poslední člověk na Měsíci.
Krátery inspirované Čechy
Nejviditelnějším propojením Česka s Měsícem jsou dnes oficiální jména kráterů. Několik z nich je pojmenováno po českých osobnostech. Jaké to jsou? Nechybí jména tří významných českých vědců (možná tří nejvýznamnějších). Kráter Johan A. Mendel má průměr 138 km, Jaroslav Heyrovský 16 km a Jan E. Purkyně má v průměru 48 km. U toho to ale nekončí. Na Měsíci najdeme i krátery pojmenované po českých astronomech. Je to třeba Karel Anděl, autor měsíční mapy Mappa Selenographica z roku 1926, Vilém Biela byl zase astronom, který v 19. století objevil tři komety.
Tadeáš Hájek z Hájku přivedl do Prahy taková jména jako Tycho Brahe a Johannes Kepler a i kdyby nic jiného neudělal, kráter si zaslouží. Navíc byl on sám velmi dobrý přírodovědec. Další krátery nesoucí jména českých astronomů jsou Vladimír Heinrich, Josef Johann Littrow, Theodor E. von Oppolzer, Johann Palisa, Christian Mayer, Ladislav Weinek, František Nušl, Vojtěch Šafařík nebo Antonín Bečvář či světoznámý Jan Marek Marci.
Zdroje informací:
Mezinárodní den Měsíce (2025), Hvězdárna a planetárium Brno, https://youtu.be/IgVrfiheM1I
