Článek
Jak válka zasáhla Prostějov
Prostějov býval ještě před první světovou válkou synonymem pro prosperitu. Textilní i strojírenský průmysl zaměstnával tisíce lidí. Jenže od roku 1914 se průmysl přeorientoval na válečnou výrobu, zásobování se zhoršovalo a obyvatelé začali pociťovat stále tvrdší důsledky hospodářské blokády. Muži byli na frontě, ženy zaujaly jejich místa v průmyslu, ale u toho neskončilo.
Vše souvisí s celkovou situací v monarchii. Stále se protahující válka Rakousko-Uhersko extrémně vyčerpávala a zásobování vázlo. Potravinové lístky, fronty na chleba a mizerné příděly se staly každodenní realitou. Na jaře 1917 se situace ještě více vyhrotila. Cena brambor a mouky rostla, maso bylo nedostupným luxusem a na trhu se objevovali překupníci, kteří zboží prodávali jen „pod rukou“, samozřejmě za extrémně vysoké ceny. Nespokojenost se tak mísila s pocitem nespravedlnosti a jako obvykle platilo i to, že zatímco prostí lidé hladověli, bohatší vrstvy si dokázaly základní suroviny zajistit. Tak je tomu vždy a o to více potom roste frustrace ve společnosti.
Hladové bouře
Na jaře 1917, konkrétně 25. dubna, došlo k opětovnému snížení přídělů. K tomu se navíc začala mezi lidmi šířit informace, že vrzy dojde k dalšími snížení, a navíc se bude týkat i přídělů uhlí. Na základě toho se v Prostějově odehrála série nepokojů, která vešla do dějin jako „hladové bouře“. Skupiny žen, dětí i starších mužů vyrážely k obchodům a skladům, kde se dožadovaly vydání mouky, obilí či brambor. Někde šlo o bouřlivé demonstrace, jinde dav přistoupil přímo k rabování.
První demonstrace dokázaly vylákat z místních továren celou řadu žen a brzy se vytvořil dav asi 6 tisíc lidí. Ten se následně vydal k okresnímu hejtmanství. Zde se protestující domáhali návratu přídělů na původní úroveň.Jejich požadavky logicky nebyly splněny a demonstrace se v průběhu večera a noci proměnila v násilnosti. Do oken začaly létat dlažební kostky a byla vyhlášena stávka.
Hejtman v tu chvíli povolal na pomoc armádu, konkrétně dvě roty z Olomouce. V této chvíli šlo ještě asi situaci zachránit do té míry, že by skončilo o několika vysklených skel, pár zatčených a v historických publikacích by byly prostějovské demonstrace jen jako zmínka malým písmem. Je ale třeba si uvědomit, že lidé už opravdu cítili, že jsou v naprosto zoufalé situaci.
Protestující vyrazili do ulic i další den a pustili se do křížku s vojáky. Chtěli jim dokonce vzít zbraně. Něco takového samozřejmě nemohlo dopadnout jinak než krveprolitím. Zazněl rozkaz ke střelbě a ozvala se salva výstřelů. Na zemi zůstalo 11 lidí, další desítky byly zraněny. V nemocnicích v následujících den zemřelo dalších 12 postřelených. Celkový účet byl tedy 23 mrtvých, z toho deset žen a jedno dítě.
Prostějovské demonstrace z konce dubna 1917 nebyly jediné. V českých zemích jich toho roku proběhla celá řada. Prostějov ale patřil k nejkrvavějším. Masakr dnes ve městě připomíná památník.
