Článek
Kdo byla Bohuslava Kecková
Rodina Keckových žila v obci Bukol u Mělníka a byla dostatečně movitá na to, aby nemusela řešit existenční problémy a dne 18. března 1854 přivítat právě narozenou dceru Bohuslavu. Na venkově ale rodina dlouho nevydržela a na Bukol si Bohuslava pravděpodobně vůbec nepamatovala. Velmi brzy totiž čekal všechny přesun do Prahy, konkrétně do Karlína, kde začal otec rodiny podnikat.
A protože se mu v podnikání dařilo, členové rodiny si mohli plnit své sny. Poté, co Bohuslava absolvovala s výborným prospěchem základní školu, rozhodla se, že se chce ve studiích pokračovat. To se ale v polovině 19. století snáze řeklo, než udělalo. Gymnázia byla určena pouze chlapcům a Bohuslavě tak zbyla pouze Vyšší dívčí škola na pražském Novém Městě.
I zde dívka excelovala a vyznamenání bylo pro ni samozřejmostí. Problém byl ale v tom, že škola nekončila maturitou, k té vedla pro dívky dost strastiplná cesta. Bohuslava se musela zapsat do chlapecké školy, kam ale nemohla fyzicky chodit a učit se musela doma. Poté, co splnila vše potřebné, musela o maturitu požádat a čekat, zda jí bude vyhověno. Bohuslavě naštěstí vyhověno bylo a ta tak v roce 1874 odmaturovala na výbornou. Stala se tak vůbec první dívkou v českých zemích, která se mohla pochlubit maturitou. Bohuslava ale mířila ještě výš.
Bohuslava Kecková, první lékařka v celém Rakousku-Uhersku.
Cesta k titulu a domácí studená sprcha
V Praze, během studia na střední škole, se Bohuslava Kecková dostala do prostředí sebevědomých žen, dnes bychom řekli feministek. Na pravidelných schůzkách se utvrdila v tom, že se chce stát lékařkou. Není příliš překvapivé, že v celých Čechách lékařka nebyla ani jedna. Jinak tomu být ani nemohlo, vysokoškolské studium medicíny bylo ženám zakázáno.
Bohuslava měla to štěstí, že jí rodinné zázemí umožnilo odcestovat do Švýcarska a v Curychu medicínu skutečně vystudovat. Již za studia pracovala jako gynekologická asistentka a v roce 1880 získala diplom poté, co obhájila závěrečnou práci na téma chirurgie štítné žlázy. Stala se dvaadvacátou ženou, která v Curychu studia dokončila. Češka to pak byla úplně první. Ve skutečnosti byla Kecková první lékařkou v celém Rakousku-Uhersku. Ve Švýcarsku nicméně zůstala ještě další dva roky, vše ji ale táhlo domů do Čech.
Návrat domů byl ale poměrně nepříjemný. V Praze nebyl nikdo ochotný její titul ze Švýcarska uznat a vykonávání lékařské praxe bylo nemyslitelné. Bohuslava si proto ve Vídni udělala kurz porodní asistentky a věnovala se v Praze porodům. K práci lékařky se ale přece jen nakonec dostala, nebylo to ale v Čechách.
V rámci Rakouska-Uherska mohla jako lékařka působit v Bosně, kde ošetřovala místní ženy, které zase nemohly jakožto muslimky k mužským lékařům. Ani jako žena to ale mezi nimi neměla doktorka Kecková snadné a čelila velké nedůvěře. Postupem času si nicméně vybojovala jejich důvěru. Kromě léčení začala místní ženy také učit číst a psát.
V Bosně strávila doktorka dvacet let. Paradoxně přitom byla její práce ceněna vládou, tou samou, která jí znemožňovala vykonávat povolání v domovské zemi. Bohuslava Kecková se ale bohužel sama potýkala s vážnými zdravotními problémy, konkrétně s cukrovkou. Poslední roky života již strávila v Čechách, kde se často léčila v Karlových Varech. Doktorka Bohuslava Kecková zemřela v říjnu 1911 ve věku 57 let. Její jméno dnes není všeobecně známé, rozhodně si ale vzpomínku zaslouží, neboť pomáhala bourat stereotypy a inspirovala mnoho dalších žen. Její obětavost, upřímnou starost o pacienty ve spojení s její odborností by mohl závidět nejeden její kolega.
