Článek
První barevný film
Za první barevný film vůbec je považován francouzský snímek „Trip to the Moon“ z roku 1902 (ve skutečnosti se ale s barvou experimentovalo již předtím). Šlo ale o film ručně kolorovaný, nikoliv film, který by byl jako barevný již natočený. Britský snímek „A Visit to the Seaside“ z roku 1908 již toto omezení neměl, trval ale jen 8 minut a šlo vlastně jen o záběry z běžného života. Prvním plnohodnotným příběhovým filmem byl pravděpodobně „The World, the Flesh, and the Devil“ z roku 1914. Tento film je ale dnes považován za ztracený.
Skutečnou revoluci v barvě potom přinesl i dnes stále velmi slavný snímek The Wizard of Oz z roku 1939. To ale mluvíme o Spojených státech, a i tam byl barevný filmový materiál velmi drahý a rozhodně to neznamenalo, že se začaly točit jen barevné filmy. U nás se v této době samozřejmě nic podobného nedělo a kvůli druhé světové válce to nebylo možné. Ale hned po skončení války pak první plnohodnotný barevný film vznikl i v Československu.
Jan Roháč z Dubé
I Československo chtělo po válce ukázat, že je schopné držet krok s nejnovějšími trendy. Již v roce 1946 se proto začal točit první barevný film u nás. Aby barva dokonale vynikla, bylo zvoleno výpravné téma, konkrétně život husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé.
Film režíroval Vladimír Borský a diváci v něm mohli vidět takové herce jako byl Felix le Breux, Rudolf Deyl ml. nebo Otomar Korbelář. Z dnešního pohledu nejde o žádný hit a hodnocen je spíše rozpačitě, prvenství mu již ale nikdo nevezme. Premiéru měl pak 28. března 1947. I u nás ale rozvoj barevného filmu pokračoval velmi pomalu, důvodem byla i zde cena barevného materiálu.
Zajímavá situace nastala v roce 1949, kdy se točil film Pytlákova schovanka Martina Friče. Šlo o černobílý film, v němž byla jediná barevná scéna.
Pyšná princezna a další pohádky
Barevné filmy získaly u nás početní převahu nad těmi černobílými až v 70. letech. Napadlo vás ale někdy, že existuje jeden žánr, pro který to neplatilo a točil se převážně na barevný materiál již od 50. let? Ano, jsou to pohádky. Může za to Pyšná princezna, resp. její úspěch. V roce 1952 i její tvůrci žádali o barevný materiál, ale nedostali jej. Skvělé přijetí pohádky ale přesvědčilo odpovědné lidi, že pohádky mají potenciál a stojí za to je točit barevně. Navíc měly i solidní potenciál propagandistický. To už je ale jiný příběh…