Článek
Sláva ve Vodičkově ulici
V dnešní době, kdy je pobočka některého z velkých mezinárodních řetězců s rychlým občerstvením v každém trochu větším městě a u „každé druhé“ čerpací stanice, je těžké si představit, jaké pozdvižení znamenalo otevření první české restaurace amerického řetězce s globálním přesahem.
Značky jako KFC, Burger King, Popeyes a další jsou u nás již jako doma. První byl ale někdo jiný, a byla to ta vůbec nejslavnější značka vůbec. První restaurace McDonald's u nás otevřela své brány 20. března roku 1992 v pražské Vodičkově ulici. Tato událost přilákala obrovské množství lidí, kteří chtěli na vlastní oči vidět a zažít symbol Ameriky a velkého světa, do nějž se Česko, resp. Československo, po dekádách opět navrátilo.
Kromě tisíců obyčejných lidí dorazila i řada celebrit, namátkou jmenujme Jiřího Bartošku, Josefa Abrháma, Dagmar Patrasovou nebo Karla Svobodu. Pro ně byla určena VIP party, ostatní si potom museli vystát opravdu dlouhou frontu. Za první den bylo v restauraci obslouženo na 11 tisíc lidí.
Slavnostního otevření se pak zúčastnila i jedna celebrita americká. Šlo konkrétně o herečku a tehdejší velvyslankyni USA v Praze, paní Shirley Temple Black.
Co McDonald's nabízel?
Nabídka tehdejšího McDonald's se nikterak zásadně nelišila od té současné, byla jen o málo menší. Ikonickým produktem byl samozřejmě Big Mac. Zajímavé je cenové srovnání. Big Mac stál v roce 1992 asi 40 korun (samozřejmě československých), klasický hamburger potom kolo 20 Kčs. Šlo tedy o ceny, které vydržely ještě dlouhé roky poté. Z toho plyne to, jak vysoké byly v roce 1992 reálné ceny produktů McDonald's.
McDonald's zkrátka a dobře nebyl v této době vůbec levnou záležitostí. Původní česká zkušenost s fast foodem byla proto poněkud zdeformovaná, neboť v USA či v západní Evropě šlo naopak o levné občerstvení, stejně jako jej vnímáme dnes i my. V roce 1992 nedosahovala průměrná mzda ani 6 tisíc korun a uvedené ceny byly proto opravdu vysoké.
McDonald's se u nás ale brzy uchytil (ostatně jako všude jinde na světě) a pobočky začaly růst jako houby po dešti. Brno, Ostrava, první Drive-in… Hlavní je, že se McDonald's postupem času proměnil v to, čím má být. Tedy v levné, rychlé občerstvení s čistým prostředím, které nemá nahrazovat standardní gastronomii, ale doplnit jí v případě, že zrovna nemáte čas nebo chuť hledat restauraci „vyšší úrovně“.
A navíc, kolik z kritiků rychlého občerstvení si při první příležitosti objedná i v běžné restauraci smažený sýr nebo jinou „typicky českou“ pochutinu podobného typu? Žádný nový McDonald's už nikdy nepřiláká větší zájem. To je jedině dobře, znamená to totiž, že je vše v nejlepším pořádku a mít u nás McDonald's je prostě naprosto normální. Je pak každého věc, zda se do něj vydá.
Otevření McDonald's ve Vodičkově ulici v roce 1992 je zkrátka symbolem své doby.
