Článek
Pardubické prvenství
Autobusové linky se začínaly v Evropě prosazovat na přelomu 19. a 20. století. V českých zemích je z tohoto pohledu významný rok 1908. Za úplně první autobusovou linku u nás je považováno spojení z Frýdlantu nad Ostravicí do Horní Čeladné z roku 1907. V Praze pak začaly autobusy vozit cestující 7. března 1908. Jejich provozovatelem byly Elektrické podniky král. hlavního města Prahy. Ve stejném roce začaly autobusy jezdit také v Pardubicích, konkrétně 13. května. To je významné proto, že zatímco ve Frýdlantu a v Praze se jednalo o soukromé provozovatele, v Pardubicích zřídil tamní linky stát.
Pardubice se tak staly prvním městem v celé monarchii, resp. minimálně v celém rakousko-uherském Předlitavsku, kde se něco takového stalo. Nikoliv Vídeň, nikoliv Praha, ale Pardubice. Důvodem byla aktivita města, které o licenci žádalo vídeňské Ministerstvo obchodu, a to vyslovilo souhlas. Prostřednictvím rakouského ředitelství pošt a telegrafů se potom začal záměr realizovat.
Pardubické autobusy
Dne 13. května 1908 byl provoz pardubické autobusové dopravy slavnostně zahájen za přítomnosti starosty Františka Kuchynky i zástupců okolních měst a obcí. Zavedeny byly celkem dvě trasy, 19 km dlouhá linka Pardubice – Sezemice – Holice a 11 km dlouhá linka Pardubice – Bohdaneč.
První trasa zabrala autobusu něco přes hodinu, ta druhá asi půl hodiny. Na obou linkách vyjíždělo pět autobusů denně, v zimě tři. Autobusy, resp. omnibusy, dodala mladoboleslavská firma Laurin & Klement a šlo v zásadě o přepracované poštovní vozy. Jejich rychlost byla 26 km/h a kapacita potom čítala 16 míst k sezení a 8 míst k stání. Každý cestující mohl mít zavazadlo o hmotnosti 50 kg.
První nehoda
Dostáváme se tímto k první nehodě pardubického autobusu, která je většinou považována za vůbec první autobusovou nehodu v českých zemích. K nehodě došlo 28. listopadu 1908. Autobus, v němž bylo 6 cestujících, se zřítil ze semtínské hráze a převrhnul se. Řidič a dva cestující utrpěli vážná zranění, další dva cestující se zranili lehce.
Přesnou příčinu nehody už asi nezjistíme, možná šlo o technickou závadu, možná o chybu řidiče. Dobový tisk každopádně nehodu komentoval velmi půvabně:
„Jeden cestující vyšplhal se opět na silnici a shledav, že má údy zdravé, blaženě se prý usmál a tryskem utíkal do Pardubic, nepochybně z obavy, aby nemusil ještě jednou podniknout tuto příjemnou cestu autobusem“
Za zmínku stojí ještě fakt, že pardubické autobusy čekal zajímavý osud. V průběhu mobilizace v roce 1914 byly všechny zabaveny armádou a odeslány na ruskou a italskou frontu. Všechny skončily jako válečná kořist protivníků Rakouska-Uherska.
