Článek
Prvopočátky působení žen v policejních sborech
Působení v bezpečnostních sborech bylo po většinu historie vyhrazeno pouze mužům. Situace se začala jako první měnit ve Spojených státech. Ne náhodou se jednalo o období, kdy začalo sílit emancipační hnutí. V roce 1882 vznikla v Chicagu veřejná organizace nazvaná Bílá stuha, jejíž členky získaly status „policejních asistentek“.
Hlavní náplní činnosti těchto asistentek byla především péče o prostitutky, později se potom přidal i dohled nad mladistvými delikventy, svobodnými matkami nebo třeba nad ženami, které se pokusily o sebevraždu. V jejich činnosti se prolínala policejní a sociální práce. Na přelomu 19. a 20. století nicméně přejaly tento model i mnohé evropské státy. Jako první bylo v roce 1903 Německo.
První německou policejní asistentkou byla jistá Henrietta Arendtová, která v pozdějších letech jen díky své tvrdohlavosti odhalila širokou síť obchodníků s dětmi. To ale jen na okraj. V Rakousko-Uhersku se policejní asistentky objevily poprvé v roce 1909. Zajímavé je, že ačkoliv se zprvu jednalo jen o Vídeň, Praha o zřízení vlastních asistentek vehementně usilovala a také je dostala. I u nás měly asistentky za úkol práci s prostitutkami, dětmi apod.
Edith Smith, první britská policistka s právem zatýkat.
První světová válka a meziválečné období
První světová válka způsobila nedostatek mužů, kteří byli odvedeni na fronty. I do policejních sborů byly proto přijímány ženy ve větších počtech. Samozřejmě se ale stále jednalo o asistentky. Toto se týkalo i Velké Británie, která tomuto trendu dlouho „odolávala“. Ženy tam uniformy navlékly v roce 1915 přes velké protesty. Jinými slovy, u policie mohly sloužit ještě předtím, než získaly volební právo.
První republika v tomto ohledu neznamenala žádný velký průlom. Teoreticky sice mohly ženy u policie sloužit, reálně se tak ale nedělo. Pro představu. Na celé Moravě zaměstnávala Československá státní policie 746 lidí, z toho bylo 24 žen, všechny ale pracovaly v administrativě.
Po roce 1948
Zásadní zlom přinesl rok 1948. Komunistický systém se propagoval jako takový, kde jsou si všichni absolutně rovni. Jenomže realita byla úplně jiná. To se koneckonců týkalo naprosté většiny komunistických proklamací…
Zákon č. 286/1948 Sb. jasně definoval podmínky, za kterých mohly ženy vstoupit do řad SNB, zmiňoval, že logicky pro ně neplatila podmínka absolvování základní vojenské služby, definovaly se vycházkové stejnokroje pro důstojnice i poddůstojnice Veřejné bezpečnosti apod. Určité množství žen u bezpečnostních sborů skutečně sloužilo, bylo jich ale málo.
Problém byl i v tom, že zde proti sobě stály dva přístupy. Na jedné straně teoretická rovnost, na druhé straně např. v zákonech vůbec nebylo zmíněno, že by o dítě mladší jednoho roku mohl pečovat muž namísto ženy. Historicky šlo navíc o prostředí, kde bylo mužů více a ženám tak byly kladeny poměrně velké překážky.
Tento stav vydržel u nás prakticky až do sametové revoluce. Teprve od devadesátých let začalo policistek přibývat a začaly se stírat nerovnosti. Ne snad, že by dnes již vůbec neexistovaly, jsou ale podstatně menší než před rokem 1989.
