Článek
DNA v kriminalistice
V letech 1983 a 1986 došlo v Leicestershire v Anglii ke znásilněním a vraždám dvou mladých dívek. Kriminalisté měli podezřelého jménem Richard Buckland. Byl to místní teenager, který se dokonce k jedné vraždě přiznal. Policie začala ale na případu spolupracovat s genetikem Alecem Jeffreysem. Ten zapojil do případu přístup, který byl do té doby kriminalistům neznámý, byť se o něm již v této souvislosti nějakou dobu spekulovalo.
Alec Jeffreys pracoval na metodě, jak pomocí DNA identifikovat jednotlivce, už od roku 1977. A teď byl připravený ji použít. Vzorky byly odebrány mužům z celého okolí a byly porovnány se stopami z místa činu. Buckland byl očištěn a nalezen byl skutečný vrah, Colin Pitchfork, který mohl být zatčen. Od té chvíle se metoda začala používat v dalších a dalších zemích. Není překvapením, že nejprve v zemích západního světa.
První použití analýzy DNA v Československu
Psal se 27. červen 1990 a na dámských toaletách Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně byla nalezena mrtvá devatenáctiletá dívka, studentka fakulty a juniorská reprezentantka v biatlonu. Zavražděna byla nesmírně brutálně. Nebyly sice nalezeny přímé důkazy znásilnění, bodné a řezné rány ale mířily na oblast genitálií.
Na místě činu byly nalezeny i stopy krve, které kriminalisté přisoudili pachateli. Z různých důvodů si zkrátka vyšetřovatelé odvodili, že pachatel se při činu pořezal a utrousil několik kapek své krve. Samozřejmě existovala možnost, že jde o krev jiných žen, která nemá s vraždou nic společného, přesto byly ale stopy prozíravě zajištěny.
Hlavního podezřelého dopadla policie velmi brzy. Stačilo projít záznamy a bylo jasné, že poblíž fakulty bydlí jistý Milan Lubas. Tomu bylo v té době 26 let. Již v roce 1981 byl jako mladistvý odsouzen na 2,5 roku za znásilnění, potom měl na svědomí několik menších majetkových trestných činů a v druhé polovině 80. let opět napadl ženu, kterou pořezal. Za to dostal 6,5 roku, po revoluci byl ale propuštěn na amnestii. A aby toho nebylo málo, měl pořezanou ruku.
Lubas nejprve tvrdil, že se pořezal o plech na stavbě. Když to lékař vyloučil, začal tvrdit, že se bránil muži s nožem. Kriminalisté si byli jisti, že právě on je pachatelem, neměli ale přímý důkaz. Dokonce i oblečení, které měl Lubas doma, bylo od krve. Krevní skupina byla stejná, jakou měla oběť. Jenže tu měl i Lubas, a proto nešlo o důkaz.
Kriminalisté o metodě využívající DNA věděli z literatury, proto oslovili katedru genetiky a molekulární chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Analýza DNA se tam zatím prováděla jen experimentálně. Vědci ale souhlasili se spoluprací a porovnání nakonec zrealizovali. Tím se kriminalistům dostal do rukou tolik potřebný důkaz.
Lubas byl odsouzen na 23 let vězení. Už v roce 1993 ale spáchal ve vězení sebevraždu.
