Článek
Střelec Karel Charva
Dne 25. září 1948 se v Praze narodil Karel Charva. Stejně jako mnoho dalších neměl příliš mnoho štěstí na svoji rodinu. Jeho rodiče se rozvedli, matka si našla novou známost a o syna se nestarala. Karla Charvu tak vychovávala převážně babička. Jeho školní prospěch byl spíše podprůměrný a jeho středoškolskému vysvědčení vévodily trojky a čtyřky. Nebylo to však z důvodu podprůměrné inteligence, naopak, Charva byl považován za obecně velmi inteligentního. V jeho středoškolském hodnocení je také zdůrazňováno až příliš velké sebevědomí.
I přes nepříliš dobré výsledky ze střední školy se v roce 1966 dostal prostřednictvím odvolání na Filozofickou fakultu, na obor pedagogika a psychologie. Následující dva roky byl jako student hodnocen velmi dobře a všechny zkoušky absolvoval s velmi dobrými výsledky. V létě roku 1968, tedy těsně před invazí vojsk Varšavské smlouvy, odcestoval na brigádu do NSR. V západním Německu se poté rozhodl zůstat a zapsal se ke studiu psychologie na univerzitě ve Frankfurtu.
V Československu byl samozřejmě veden jako emigrant a jeho matka byla kvůli tomu několikrát u výslechu. Z jejích výpovědí lze usuzovat, že dostudoval úspěšně a začal pracovat ve výzkumném ústavu. Není úplně jasné, co se stalo poté, neboť na začátku 80. let se objevuje jakožto noční hlídač. Při pozdějším výslechu uvedli jeho sousedé, že se jim jevil jako vysoce inteligentní člověk, který trávil čas samostudiem matematiky a přírodních věd. Současně však zmiňovali i to, že byl maximálně samotářský a nikdy se s nikým nestýkal.
Památník školní střelby v Eppsteinu
Střelba na škole v Eppsteinu
Dne 3. června 1983 si Charva půjčil ve Frankfurtu dodávku a vyrazil do města Eppstein, asi 25 km vzdáleného. Měl u sebe dvě zbraně, konkrétně poloautomatické pistole s několika rezervními zásobníky. Ke zbraním měl jako noční hlídač přístup. Podle všeho však nejel přímou cestou a Eppstein nebyl ani jeho prvním cílem. Charva zkrátka hledal školu. V daný den však byla většina škol kvůli státnímu svátku zavřená a na první otevřenou narazil až v Eppsteinu.
Asi v půl jedenácté dopoledne vstoupil do budovy školy a otevřel dveře jedné ze tříd. Konkrétně se jednalo o šestou třídu, kde právě probíhala výuka angličtiny. Charva vyslal několik ran na učitele, ale minul. Na chvíli pravděpodobně zpanikařil a vyběhl ze třídy ven. Rychle se však vrátil a opět pozdvihl zbraň, učitel na něj mluvil a snažil se s ním vyjednávat. Charva do něj však vypálil sedm ran, následně se otočil směrem k dětem a pokračoval ve střelbě. Tři děti usmrtil a čtrnáct jich zranil.
Do třídy poté vběhl učitel ze sousední třídy, kterého Charva také zastřelil. V jedné z vedlejších tříd měl ve svém volném čase právě přednášku o dopravní bezpečnosti místní policista. I ten se snažil Charvu zpacifikovat, ale protože byl neozbrojený, neměl příliš mnoho šancí a i jeho Charva zastřelil.
Na místo poté dorazila policie a Charva se zabarikádoval v jedné ze tříd. Brzy poté si vsunul pistoli do úst a zastřelil se. Německá policie jej brzy identifikovala jako československého občana, který v Německu pobýval na politický azyl udělený v roce 1971.
Policie se snažila rozklíčovat jeho motiv, avšak neúspěšně. Charva po sobě nezanechal žádný dopis a ani v průběhu střelby neřekl nic, co by vypovídalo o tom, proč se k něčemu takovému rozhodl. Jako nejpravděpodobnější se jeví varianta, že se tímto zvráceným způsobem mstil společnosti za své pracovní neúspěchy. Se svým přehnaným sebevědomím se nebyl schopen smířit s tím, že vykonával nekvalifikované zaměstnání.
V tehdejším Československu byl (na rozdíl od západní Evropy a USA) případ zmíněn jen velmi stručně v Rudém Právu, které jej však využilo především k tomu, aby zdůraznilo, že jakožto imigrant měl v Německu těžký život. Do dnešní doby patří případ Karla Charvy mezi deset nejhorších případů masové střelby v moderní historii Německa. Jeho celková bilance byla tři mrtvé děti, tři mrtví dospělí a 14 zraněných. Tragickou událost dnes připomíná pamětní deska v areálu školy.
