Článek
Co je relikviář svatého Maura?
Historie relikviáře svatého Maura se nezačala psát v Čechách, nýbrž ve Francii. Na začátku 13. století zadal biskup Gérard de Rumigny působící ve městě Cambrai výrobu relikviáře, do kterého by uložil nesmírně cenné kousky ostatků svatého Jana Křtitele a také svatého Maura. Původní relikviář ale nedostačovala, a proto byl v letech 1225–1230 vyroben nový relikviář. Přibyly do něj ostatky dalších svatých a po několik století byl uložen v klášteře svatého Jana Křtitele ve Florennes, což je město ležící dnes v Belgii.
Ještě, než budeme pokračovat v popisu jeho divoké historie, popišme si trochu jeho podobu. Tu nejlépe poznáte z obrázků, ale přesto uvedeme několik čísel. Jedná se o schránu s obdélníkovým půdorysem a o rozměrech 140 × 42 × 65 cm. Horní část je odklopitelná a má tvar šikmé střechy. Relikviář je zdobený řadou reliéfů, prvky ze zlaceného stříbra, drahokamy i polodrahokamy a nechybí ani soška svatého Maura.
Relikviář v Čechách
V souvislosti s Francouzskou revolucí byl klášter zrušen a relikviář se musel stěhovat do místního farního kostela. Jeho děkan jej v roce 1838 prodal šlechtickému rodu Beaufort-Spontinů s podmínkou, že nikdy neopustí Florennes. Noví majitelé nechali relikviář zrestaurovat a vystaven byl např. na výstavě v Bruselu.
Zmíněná šlechtická rodina vlastnila nicméně také zámek v Bečově nad Teplou, kam jej na konci 19. století přestěhovala. Bylo to v rozporu se smlouvou a také belgické úřady stěhování napadly. Vše skončilo mimosoudním vyrovnáním. Relikviář byl následně na zámku vystaven, a ještě za první republiky o něm československé úřady věděly.
Bohatě zdobený relikviář svatého Maura.
Hon za pokladem
Během druhé světové války kolaborovali Beaufort-Spontiné s nacisty. Když opouštěli těsně před koncem války protektorát, neodvážili se transportovat poměrně velký relikviář a ukryli jej pod podlahu zámecké kaple. Následně jim byly prostřednictvím Benešových dekretů zabaveny veškeré majetky. Navíc přišel únor 1948 a pro původní majitele se uzavřely prakticky všechny cesty k tomu, jak relikviář získat.
Heinrich Beaufort, majitel relikviáře v době války, zemřel v roce 1966 a o získání památky začal uvažovat jeho syn a později jeho vnuk, který byl současně sekce zbraní vídeňského Uměleckoprůmyslového muzea.
Někteří členové rodiny v roce 1982 Bečov nad Teplou navštívili. Zámek v té době značně chátral, bylo ale možné si nenápadně ověřit, že relikviář je stále na svém místě. Jak ale bylo řečeno, neexistovala legální cesta, jak by bylo možné relikviář z Československa vyvézt. Rodina si proto najala amerického „lovce pokladů“ jménem Danny Douglas, který žil ve Vídni. Probrala s ním situaci a Douglas zvolil stejný postup, jaký už předtím použil ve Francii.
Asi 25 cm vysoká soška svatého Maura, nejvýraznější prvek zdobení relikviáře.
V červnu 1984 nabídl československým úřadům, že zaplatí 250 tisíc dolarů výměnou za možnost vyvézt anonymní kulturní památku nacházející se do vzdálenosti 150 km od Norimberka. Ve smlouvě byla ustanovení, že Československo mělo získat přes 70 procent částky získané prodejem, případně se mohlo rozhodnout si předmět ponechat a Douglasovi vyplatit určitou částku. Československé úřady byly ochotné smlouvu podepsat, současně ale celé jednání probíhalo pod dohledem StB a kriminálky. Douglas udělal chybu, neboť smlouvu znovu a znovu připomínkoval. Tím se její podpis oddaloval, a to dalo čas kriminalistům na to, aby se pokusili památku identifikovat a také najít.
A skutečně, díky mravenčí práci v archivech kriminalisté vytipovali, že by mohlo jít o relikviář svatého Maura, který by se měl teoreticky nacházet v Bečově nad Teplou. Kriminalisté si od armády zapůjčili detektor kovů, tedy minohledačku.
Dne 5. listopadu 1985 večer relikviář pod podlahou kaple skutečně objevili, a ještě téhož dne byla v Praze. Tam byla odborníky prozkoumána a bylo potvrzeno, že historická a umělecká hodnota památky je nevyčíslitelná. Bylo jasné, že Československo si relikviář ponechá. Danny Douglas tak musel uznat porážku.
Již tak značně poškozený relikviář však utrpěl další škody při nevhodném uložení v České národní bance. Rekonstrukce relikviáře započala v roce 1991 a skončila po 11 letech v roce 2002. Dnes je relikviář umístěn v samostatné expozici na zámku v Bečově.
