Článek
Habsburská monarchie po roce 1848
Roku 1848 se Evropou prohnala vlna revolučních bouří, které se nevyhnuly Vídni ani Praze. Pravda, v hlavním městě Českého království šlo spíše o náznak a vše skončilo poměrně neslavně. Politické změny ale rok 1848 přinesl významné, o tom není pochyb.
Ústředním motivem revolučního roku 1848 byla snaha o zásadní ústavní reformy. Reakcí na tyto události byla nejprve skutečně krátká éra ústavního experimentu, ten byl ale velmi brzy nahrazen tzv. neoabsolutismem. Jeho hlavními postavami byli císař František Josef I., který nastoupil na trůn poté, co byl jeho strýc Ferdinand I. Dobrotivý donucen k abdikaci, a také kancléř Alexandr Bach.
Pojem Bachův absolutismus je dnes dostatečně známý a odkazuje na dobu od roku 1849, kdy byly moc a státní správa silně centralizovány a říše byla řízena přímo z Vídně. S tím se samozřejmě pojily i fenomény jako je němčina coby úřední jazyk, podstatné posílení pravomocí policie a s tím související „utažení šroubů“ z pohledu cenzury. Jakékoliv projevy nesouhlasu se systémem byly tvrdě postihovány a opozice prakticky nebyla možná.
Na druhou stranu lze v této době vypozorovat snahu o modernizaci monarchie ve smyslu technologického rozvoje, ekonomiky či infrastruktury. V roce 1859 potom ale přišla událost, která stabilitou monarchie poměrně silně otřásla. Na mysli máme prohranou válku s Itálií, resp. porážky v bitvách u Magenta a Solferina, které vedly ke ztrátě Lombardie. Císař František Josef I. byl nucen reagovat a říši se pokusit převést přes hranice nových dob.
Říjnový diplom
Dokument zvaný Říjnový diplom patří k těm, které jsou sice navenek revoluční, přitom ale obsahují celou řadu nejasností, nepřesných formulací apod. Díky tomu dochází k tomu, že dokument je potom mnohem méně razantní, než by se na první pohled zdálo. Ve skutečnosti potom takové změny neuspokojí nikoho.
Dokument se především odvolával na pragmatickou sankci císaře Karla VI. z roku 1713. Ta totiž jasně definovala, že nedělitelná vláda náleží jen a pouze habsburskému císaři. Císař měl stále právo vydávat zákony, byť tuto možnost měla i říšská rada. Zákony týkající se čistě jednotlivých zemí jsou odpovědností zemských sněmů.
I podle Říjnového diplomu si Uhersko stále udržovalo výjimečné postavení a federalizace monarchie v něm byla sice naznačena, žádné brzké reálné kroky ale nepředpokládala. Právě tato nejednoznačnost znamenala, že spokojeni nebyli ani příznivci federalizace, ani centralisté. Součástí diplomu byl i slib ústavy. Ta skutečně v únoru 1860 vyšla (únorová neboli Schmerlingova ústava).
Ústava tedy formálně změnila absolutistickou monarchii na monarchii konstituční, ústava byla ale ve skutečnosti centralistická, což se setkalo u Čechů a řady dalších národů s nesouhlasem a vedlo to mimo jiné i k politickému bojkotu. Nová ústava na druhou stranu umožnila rozvoj spolkového života, začaly také vycházet české noviny.
Tzv. Říjnový diplom tedy skutečně znamenal změny pro českou společnost, ty ale nedosáhly té míry, v jakou naše politická reprezentace doufala. Je otázkou, do jaké míry mohli čeští politici ohnout stav ve svůj prospěch a např. se namísto soubojů Mladočechů se Staročechy soustředit na to, aby se kulturní rozmach propsal i do politické roviny.
