Článek
Svatba jen pro někoho
V minulosti procházelo v našich končinách uzavírání manželství různými fázemi. V dobách raného středověku bychom mohli svatby popsat jako „civilní“. Máme tím na mysli to, že souhlas církve nebyl nutný. Druhá věc je, že šlo spíše o obchod mezi dvěma rodinami, nás ale zajímá především role církve a ta byla v tomto případě jen doplňková. Samozřejmě, že snoubenci většinou požádali kněze, aby sňatku požehnal, nebylo to ale nutné.
Od 12. století se ale začala situace pozvolna měnit. Církev nejprve prohlásila manželství za svátost a začala určovat, kdo si koho může vzít. Řešil se především příbuzenský poměr, což smysl dává i z dnešního pohledu, samozřejmě šlo ale i otázku víry. Obecně ale platilo, že k tomu, aby byl sňatek platný, stačil při splnění ostatních podmínek souhlas obou partnerů. Pokud by se následně zjistil nějaký problém, církev měla moc prohlásit manželství za neplatné, případně odsouhlasit rozluku. Rozvod neexistoval, platné manželství bylo nezrušitelné.
Obrovský zlom přinesl rok 1563 a Tridentský koncil. Na něm bylo rozhodnuto, že sňatek je platný pouze tehdy, pokud je uzavřen před knězem a svědky. Církev definitivně získala na sňatky plnou kontrolu. To mimo jiné znamenalo, že řada lidí měla prostě smůlu a z možnosti uzavřít sňatek byla vyloučena. Prostě nebylo možné uzavřít sňatek třeba mezi snoubenci různého náboženství.
To se začalo měnit v 18. století. Není to úplně překvapivé, šlo o dobu, kdy se začalo prosazovat osvícenství. Ve Francii se proto civilní sňatky objevily už v roce 1787. Na našem území to trvalo o poznání déle.
První civilní sňatek u nás
Na francouzské reformy navázal u nás císař Josef II., který částečně prolomil ledy, když umožnil sňatky katolíků a evangelíků. Stále však šlo o sňatky církevní. Trvalo několik dalších dekád, než se objevily sňatky, které si skutečně zasloužily označení civilní v dnešním smyslu. Příslušný zákon byl schválen v roce 1870 a vztahoval se na osoby, které nebyly příslušníky žádné státem registrované církve.
Zákon další rok využil první pár. Dne 5. března 1871 si na pražské Staroměstské radnici řekli své „ano“ Franz Xaver Löster a Franziska Littenová. Oddával je tehdejší pražský purkmistr František Dittrich. Zatímco ženich byl bez vyznání, nevěsta byla židovka. Ve chvíli, kdy se brali, bylo oběma už 47 let a je tedy dost dobře možné, že spolu už dlouhou dobu žili a nový zákon využili hned, jak to bylo možné.
Možnost uzavírat civilní sňatky vedle církevních zůstala i po vzniku Československa v roce 1918 a tento „systém“ vydržel až do roku 1950. Potom se situace otočila a zůstaly jen civilní sňatky. Od roku 1960 bylo sice možné v kostele sňatky uzavírat, ale vždy až po uzavření civilního sňatku na národním výboru.
