Hlavní obsah
Lidé a společnost

Rozhlas po drátě měl před rokem 1989 zajistit bezproblémový příjem a informovanost v době války

Foto: WidimZaRoh, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

To je on, legendární „dráťák“ čili rozhlas po drátě

Rozhlasové vysílání je dnes možné přijímat různými způsoby, např. prostřednictvím kabelové televize. I v takovém případě jde vlastně o „rozhlas po drátě“. Co to ale znamenalo před rokem 1989?

Článek

Historie rozhlasového vysílání u nás

Pro začátek si zopakujme, že historii rozhlasového vysílání u nás máme spojenou především s prvním rozhlasovým vysíláním v roce 1919 z Petřínské rozhledny, nebo se začátkem pravidelného vysílání v květnu 1923. Rozhlas se postupně stal významným médiem, skrze nějž konzumovaly informace i zábavu statisíce lidí.

Byl to právě rozhlas, který lidem zprostředkoval tragické zprávy z let 1938 či 1939, stejně tak ale umožňoval spojení se zahraničím v době, kdy se právě tam upínaly naděje národa. Rozhlas byl významným médiem i po druhé světové válce, otěže jeho kontroly však převzal komunistický režim. V této době byla nicméně zavedena také jedna rozhlasová zvláštnost, na kterou pomalu zapomínají i mnozí pamětníci. Jedná se o tzv. „dráťák“, tedy rozhlas po drátě.

Foto: FaceMePLS, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, via Wikimedia Commons

Další možná podoba rozhlasu po drátě

Co byl rozhlas po drátě?

Rozhlas po drátě byla vlastně kabelová síť přenášející rozhlasové vysílání, která byla zavedena do desítek tisíců bytů, ale také do škol, nemocnic a dalších objektů. Po kabelu bylo možné šířit jednu jedinou stanici, vysílání ale fungovalo i ve chvíli, kdy byly přerušeny dodávky elektrického proudu. V bytech byl většinou připojen na jednoduché reproduktory neurčité barvy s jedním jediným ovládacím „knoflíkem“.

Motivací pro vytvoření takového systému byla v roce 1953 již naplno zuřící studená válka. Mělo se jednat o nerušitelné vysílání, skrze nějž by bylo možné spolehlivě šířit informace v případě válečného konfliktu, kdy by bylo normální vysílání rušeno nepřítelem.

Inspirací pro zavedení takového systému v Československu bylo vysílání, které se za války po drátě šířilo do obléhaného Leningradu. V Sovětském svazu byl potom tento systém zaváděn ve velkém. U nás byl zaveden nejprve v Unhošti, poté následovalo Kladno a části Prahy.

Co se vysílalo?

Jak již bylo řečeno, po drátě se šířila jediná stanice, která se lišila v závislosti na geografické poloze. Praha, Plzeň, Brno, Bratislava… A co jste si mohli poslechnout v případě, že jste si rozhlas po drátě zapnuli?

Ráno to byla rozhodně rozcvička, po níž následovaly zprávy a ve všední dny nechybělo vysílání pro školy. Po celý den se potom ve vysílání objevovaly budovatelské písně či jakási publicistika v komunistické režimní podobě. Odpoledne šlo vysílání pro vojsko. Pokud by bylo možné ve vysílání najít něco, co lze označit jako „poslouchatelné“, šlo by asi o „Hajaju“ v podání Vlastimila Brodského či občasnou reprodukci vážné hudby.

Svůj hlavní úkol plnil „dráťák“ jednou jedinkrát, v srpnu 1968. I ve chvíli, kdy již běžné vysílání neběželo, po drátě se stále vysílalo. Rozhlas po drátě vysílal i po roce 1989 a vydržel ještě dalších deset let. Definitivní konec systému přišel v roce 1999. A co vy, pamatujete si na „dráťák“?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz