Hlavní obsah

Rozhlas po drátě měl před rokem 1989 zajistit bezproblémový příjem a informovanost v době války

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: WidimZaRoh, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

To je on, legendární „dráťák“ čili rozhlas po drátě

Rozhlasové vysílání je dnes možné přijímat různými způsoby, např. prostřednictvím kabelové televize. I v takovém případě jde vlastně o „rozhlas po drátě“. Co to ale znamenalo před rokem 1989?

Článek

Historie rozhlasového vysílání u nás

Pro začátek si zopakujme, že historii rozhlasového vysílání u nás máme spojenou především s prvním rozhlasovým vysíláním v roce 1919 z Petřínské rozhledny, nebo se začátkem pravidelného vysílání v květnu 1923. Rozhlas se postupně stal významným médiem, skrze nějž konzumovaly informace i zábavu statisíce lidí.

Byl to právě rozhlas, který lidem zprostředkoval tragické zprávy z let 1938 či 1939, stejně tak ale umožňoval spojení se zahraničím v době, kdy se právě tam upínaly naděje národa. Rozhlas byl významným médiem i po druhé světové válce, otěže jeho kontroly však převzal komunistický režim. V této době byla nicméně zavedena také jedna rozhlasová zvláštnost, na kterou pomalu zapomínají i mnozí pamětníci. Jedná se o tzv. „dráťák“, tedy rozhlas po drátě.

Foto: FaceMePLS, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, via Wikimedia Commons

Další možná podoba rozhlasu po drátě oba reproduktoru k rozhlasu po drátě

Co byl rozhlas po drátě?

Rozhlas po drátě byla vlastně kabelová síť přenášející rozhlasové vysílání, která byla zavedena do desítek tisíců bytů, ale také do škol, nemocnic a dalších objektů. Po kabelu bylo možné šířit jednu jedinou stanici, vysílání ale fungovalo i ve chvíli, kdy byly přerušeny dodávky elektrického proudu. V bytech byl většinou připojen na jednoduché reproduktory neurčité barvy s jedním jediným ovládacím „knoflíkem“.

Motivací pro vytvoření takového systému byla v roce 1953 již naplno zuřící studená válka. Mělo se jednat o nerušitelné vysílání, skrze nějž by bylo možné spolehlivě šířit informace v případě válečného konfliktu, kdy by bylo normální vysílání rušeno nepřítelem.

Inspirací pro zavedení takového systému v Československu bylo vysílání, které se za války po drátě šířilo do obléhaného Leningradu. V Sovětském svazu byl potom tento systém zaváděn ve velkém. U nás byl zaveden nejprve v Unhošti, poté následovalo Kladno a části Prahy.

Co se vysílalo?

Jak již bylo řečeno, po drátě se šířila jediná stanice, která se lišila v závislosti na geografické poloze. Praha, Plzeň, Brno, Bratislava… A co jste si mohli poslechnout v případě, že jste si rozhlas po drátě zapnuli?

Ráno to byla rozhodně rozcvička, po níž následovaly zprávy a ve všední dny nechybělo vysílání pro školy. Po celý den se potom ve vysílání objevovaly budovatelské písně či jakási publicistika v komunistické režimní podobě. Odpoledne šlo vysílání pro vojsko. Pokud by bylo možné ve vysílání najít něco, co lze označit jako „poslouchatelné“, šlo by asi o „Hajaju“ v podání Vlastimila Brodského či občasnou reprodukci vážné hudby.

Svůj hlavní úkol plnil „dráťák“ jednou jedinkrát, v srpnu 1968. I ve chvíli, kdy již běžné vysílání neběželo, po drátě se stále vysílalo. Rozhlas po drátě vysílal i po roce 1989 a vydržel ještě dalších deset let. Definitivní konec systému přišel v roce 1999. A co vy, pamatujete si na „dráťák“?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz