Článek
Problémy první republiky i Sociální demokracie
Po svém vzniku v říjnu 1918 nemělo Československo na růžích ustálo. A platilo to i pro jeho obyvatele. Nutnost bránit územní celistvost proti Polsku a především Maďarsku, vypořádat se s návratem stovek tisíc válečných veteránů, vytvářet legislativu nového státu a v neposlední řadě se pokusit postavit jej ekonomicky na nohy ve chvíli, kdy monarchie, jejíž byl součástí, hospodářsky zkolabovala… to byly jen některé z mnoha úkolů čekajících na politickou reprezentaci.
V této době nebyl život snadný nejen pro politiky, ale také pro všechny ostatní. Není příliš divu, že se v době neutěšené hospodářské situace dostávaly ke slovu i levicové ideje. Nejsilnější politickou stranou byla sociální demokracie. V ní se od počátku utvářely dva hlavní proudy, můžeme je popsat jako umírněný a radikální. Nešlo o nic nového, vnitřním rozkolem strana procházela již od 19. století.
Situace dospěla do bodu, kdy se strana měla rozštěpit na dvě samostatná politická uskupení. Tento „rozvod“ ale neproběhl zrovna hladce a obě frakce se začaly hádat o majetek. Šlo především o Lidový dům a o tiskárnu.Ty sice vlastnili představitelé umírněného proudu, radikálové si na ně ale přesto dělali nároky a obsadili je. Do Lidového domu nechtěli nikoho vpustit a z tiskárny vyjížděly nové noviny: Rudé právo.
Celá napjatá situace vyvrcholila 9. prosince 1920. Tento den vešel do dějin jako tzv. boj o Lidový dům. Policii se nakonec podařilo obě budovy vyklidit, ale až po několikahodinových potyčkách se sympatizanty radikálního křídla. Ve světle této události byla hned další den vyhlášena stávka.
Prosincové nepokoje
Ke stávce se připojili dělníci v mnoha městech republiky. Šlo o Prahu, Brno, Chomutov, Most a řadu dalších. Někde stávka proběhla poklidně, jinde se zvrtla v násilné protesty. Ve zmíněném Mostě bylo pět mrtvých, v Hodoníně zase dav málem lynčoval hejtmana. V některých regionech muselo být vyhlášeno stanné právo a celkově zemřelo 14 lidí.
Vyhlášení stanného práva v souvislosti s prosincovými nepokoji.
I přes oběti z řad demonstrantů ale do historie nevstoupil ani tak Most, nýbrž Kladno. Právě tam bylo radikálně levicové hnutí velmi silné. Tomu odpovídala i síla protestů. V jejich čele stál Antonín Zápotocký. Kladenským četníkům musela přijet na pomoc vojenská posádka. Demonstrace nakonec skončily bez ztrát na životech, stovky lidí včetně Zápotockého ale byly zatčeny.
I když lze protesty označit za velmi intenzivní a rozsáhlé, svých cílů nedosáhly. Neproměnily se totiž v generální stávku, o snaze po svržení vlády ani nemluvě. Protesty tedy byly potlačeny a jejich vůdci zatčeni. Soud s nimi začal dne 13. dubna 1921. Původně se mluvilo o velezradě a trestech smrti. To ale bylo spíše divadlo, nakonec padly tresty, které se většinou počítaly na měsíce. Nejdelší trest dostal Antonín Zápotocký, šlo o 18 měsíců a odseděl si jen šest, neboť byl následně propuštěn na amnestii prezidenta Masaryka.
Stávka a povstání z prosince roku 1920 neskončila naplněním cílů radikálů, zrodila ale Komunistickou stranu, která oficiálně vznikla v květnu 1921 právě v prostředí radikálů, kteří si „získali ostruhy“ v prosinci předchozího roku. Je to ukázka toho, jak zdánlivá porážka ve skutečnosti spustila proces, jehož další pokračování je nám bohužel dobře známé…
