Článek
Československo a vznik Izraele
Boj Izraele za udržení nezávislosti v roce 1948 je s tehdejším Československem neoddělitelně spjat. Legendární dodávky stovek stíhacích letounů Avia a Spitfire, desítek tisíc pušek, stovek kulometů a milionů kusů munice zásadně zvrátily poměr sil na bojišti. Československo navíc na svém území vycvičilo izraelské piloty, výsadkáře a mechaniky, kteří posléze tvořili jádro rodící se armády. Bez nadsázky lze říci, že bez československé materiální pomoci by stát Izrael svou první válku pravděpodobně nepřežil.
V té době se československá pomoc děla se svolením Moskvy, která v té době viděla ve státu Izrael potenciálního partnera. V roce 1967 však byla situace diametrálně odlišná. Sovětský svaz již dlouho předtím přehodnotil svoji blízkovýchodní politiku a když viděl, že Izrael se nezařadí do jeho sféry vlivu, vsadil na arabský nacionalismus. Ten byl v té době reprezentovaný především egyptským prezidentem Násirem a syrským režimem strany Baas.
Československo se do této linie poslušně zařadilo a stalo se jedním z hlavních dodavatelů zbraní pro arabské státy. Když v červnu 1967 vypukl bleskový konflikt, drtivá většina egyptské a syrské výzbroje, kterou izraelská armáda během šesti dnů zničila nebo ukořistila, pocházela právě z továren zemí sovětského bloku. Československé tanky, dělostřelectvo a ruční zbraně tvořily podstatnou část tohoto arzenálu.
Zničené arabské letadlo. Možná pocházelo z československých dodávek.
Role Československa v šestidenní válce
Role Československa se však neomezovala pouze na zmíněné předválečné dodávky. V momentě, kdy Izrael zahájil preventivní úder a během několika hodin paralyzoval prakticky kompletně arabské letectvo, reagovalo politbyro Ústředního výboru KSČ v koordinaci s Moskvou. Československá diplomacie okamžitě označila Izrael za agresora a vykonavatele vůle amerického imperialismu. Vše vyvrcholilo 10. června 1967, kdy Československo po vzoru Sovětského svazu oficiálně přerušilo s Izraelem veškeré diplomatické styky. Tento stav pak trval až do sametové revoluce v listopadu 1989.
Válka to byla skutečně krátká a přímo do průběhu bojů další československé zbraně zasáhnout nemohly. Hned poté byl ale spuštěn masivní zásobovací most, po kterém proudily nové československé zbraně, munice a náhradní díly do Káhiry a Damašku, aby nahradily zničenou techniku. Českoslovenští vojenští poradci, kteří v těchto zemích působili již před válkou, intenzivně pomáhali s reorganizací poražených armád.
Celá situace ale měla ještě jeden zajímavý rozměr. Jedna věc totiž byla oficiální rétorika a postup v souladu se Sovětským svazem. Ta ale byla v rozporu s historicky danými sympatiemi československé veřejnosti, a to včetně mnoha komunistických politiků, k Izraeli. Ty nešly jen tak snadno vymazat. Čechoslováci podvědomě srovnávali situaci Izraele k té své v roce 1938.
Projevilo se to určitým vnitřním napětím uvnitř KSČ, které přispělo ke vzniku tzv. pražského jara roku 1968. Přesto ale nelze vymazat, že v šestidenní válce stálo Československo jednoznačně na arabské straně a stejný postoj vydržel až do roku 1989.
