Článek
Kdo byla kněžna Windischgrätzová
Budoucí manželka nechvalně známého polního maršála rakousko-uherské armády knížete Alfreda Windischgrätze (nechvalně známý je ovšem především v českých očích) se narodila 21. září 1796 jako kněžna Marie Eleonora ze Schwarzenbergu do rodiny Josefa II. ze Schwarzenbergu. Ten se do naší historie zapsal především jako zakladatel hlubocko-krumlovské větve svého rodu nebo jako stavitel známého Schwarzenberského plavebního kanálu na Šumavě.
Marie Eleonora Windischgrätzová
Z dětství si Marie Eleonora nesla jedno velké trauma: její matka (v té době navíc těhotná) uhořela v domě na banketu v Paříži ve chvíli, kdy se do něj dobrovolně vrátila, neboť se nesprávně domnívala, že její děti jsou stále uvnitř. Marie Eleonora, které bylo tenkrát 14 let, si tuto událost po celý život zbytečně, avšak velmi silně vyčítala.
Velký zlom nastal v životě Marie Eleonory v jejích 21 letech. Na zámku Hluboká nad Vltavou se totiž provdala za tehdy třicetiletého knížete Alfréda Windischgrätze. Zajímavé je, že svatbu měla ve stejný den jako její mladší sestra jménem Marie Paulina, která se provdala za knížete Heinricha Eduarda Schönburg-Hartensteina.
Tragická smrt Marie Eleonory
O tom, jaké bylo manželství Alfréda Windischgrätze a Marie Eleonory, můžeme spíše jen spekulovat. Prakticky to jediné, co o něm víme je, že trvalo 31 let a narodilo se v něm celkem sedm dětí. Jednalo se o pět synů a dvě dcery. Zdali byl jejich vztah idylický nebo naopak nefungoval, tak jak by měl, se již asi nedozvíme. Korespondence manželů se bohužel nedochovala.
Co ovšem víme zcela bezpečně je to, že v květnu 1848 byl Alfréd Windischgrätz jmenován velitelem sil, které měly potlačit nepokoje, jež se začaly stupňovat v Praze. Celá Evropa byla toho roku jako v jednom ohni a bylo proto třeba jednat rázně. Do Prahy s ním odcestovala i manželka a ubytovali se i se služebnictvem v domě stojícím na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu.
V jeden okamžik se právě pod jejich okny, ve směru od Prašné brány, zjevil dav demonstrantů. Kněžna Windischgrätzová se šla k oknu podívat a v okamžiku, kdy odhrnula záclonu, zazněl výstřel a oknem proletěla kulka. Kněžnu Windischgrätzovou zasáhla do obličeje a prošla celou hlavou. Kněžna byla mrtvá okamžitě. Podle legendy se její manžel sklonil k jejímu tělu a pronesl: „Mně to bylo určeno, tebe to stihlo!“
Vyšetřování smrti Marie Eleonory
Hlavním podezřelým ze zabití kněžny, která byla mezi lidmi na rozdíl od svého muže velmi oblíbená pro svoji charitativní činnost, byl student pražské techniky, jistý Maxmilián Maux z Velkých Popovic. Mezi studenty byl velmi aktivní a především: svědkové vypověděli, že měl s sebou pušku.
Zde ovšem přichází chvíle, která svědčí o tom, že Rakousko-Uhersko byl v kontextu své doby především fungující právní stát. K činu byl povolán špičkový puškař Antonín Lebeda s tím, že má provést balistickou expertízu, první svého druhu v Rakousku-Uhersku a nejspíš i jinde.
Puškař Lebeda zcela jednoznačně ukázal, že Maux střílet nemohl, neboť tomu neodpovídala ani použitá ráže, ani předpokládaná trajektorie střely. Maux proto nebyl popraven, nýbrž propuštěn.
Z dnešního pohledu se jedná o něco samozřejmého, v Evropě poloviny 19. století to ale tak samozřejmé nebylo. Ani naše představa o Rakousku-Uhersku tomu příliš neodpovídá, je proto možná na čase ji trochu poupravit.
A skutečný střelec? Ten nebyl nikdy nalezen a pravděpodobně už nikdy nezjistíme, zda šlo o odraženou kulku, o střelu, kterou vyslal někdo, kdo si myslel, že za oknem stojí sám Windischgrätz, anebo něco zcela jiného. Kněžna Windischgrätzová ale už asi navždy zůstane symbolem protestů v roce 1848. Jak to vlastně skončilo? Studentští vůdci se vzdali poté, co Windischgrätz rozzuřený smrtí manželky nechal ostřelovat Prahu.
