Článek
Zrození Spejbla a Hurvínka
V roce 1892 se v jihočeských Strakonicích narodil Josef Skupa. Již v dětství se nadchnul pro loutkové divadlo. Toto nadšení mu vydrželo až do dospělosti a když se vrátil z první světové války začal hrát v městském divadle v Plzni. Nejčastěji vodil loutku kašpárka. Sám také ale loutky navrhoval a v roce 1919 přišel s nápadem postavy s velkýma ušima, kterou pojmenoval Spejbl.
Vystupovat s touto postavou začal na podzim 1920 přičemž Spejbl byl v této době většinou terčem kašpárkových legrácek. Řezbářem, který Spejbla vytvořil byl Karel Nosek. První hry se Spejblem byli především určitou satirou aktuálních společenských poměrů a Spejbl sám určitou karikaturou typického měšťáka.
Zrození Hurvínka
V roce 1926 přišel Gustav Nosek, synovec Karla Noska, s dalším loutkou, tou byla jistá menší varianta Spejbla. Zajímavostí této loutky byly pohyblivé oči. V době svého vzniku byl Hurvínek trochu odlišný od toho, jak jej známe dnes. Nejvýznamnějším rozdílem byl Hurvínkův dlouhý nos. Také byl o něco hubenější. V této době také neměl jedny typické šaty, nýbrž své oblečení střídal. I když Josef Skupa nejprve příliš nevěděl, jak tuto novou loutku do svého programu zahrnout, brzy zjistil, že Hurvínek má u diváků větší ohlas než kašpárek.
Loutkář Gustav Nosek, autor Hurvínka
Z Hurvínka, kterému se nejdřív říkalo Spejblík či Spejblátko, se brzy stal Spejblův syn a celá dvojice začala fungovat na principu konverzace mezi zvídavým a vynalézavým dítětem, poněkud roztržitým a nejistým rodičem. Již v roce 1927 se Hurvínek se Spejblem objevili v rozhlase. V roce 1936 potom pronikli i do filmu. V roce 1930 ke Spejblovi s Hurvínkem přibyla i Mánička a po ní pes Žeryk.
V této době sídlilo Skupovo divadlo v Plzni, tam fungovalo i za druhé světové války až do doby, kdy byl v roce 1944 Josef Skupa zatčen za poslech cizího rozhlasu. Uvězněn byl v Drážďanech, avšak po bombardování se mu podařilo v lednu 1945 uniknout.
Moderní podoba Spejbla s Hurvínkem
Po druhé světové válce se divadlo Spejbla a Hurvínka přestěhovalo do Prahy, kde sídlí až dodnes. V 50. letech bylo divadlo znárodněno, ale stále samozřejmě fungovalo pod vedením Josefa Skupy. Ten zemřel 8. ledna 1957 a na jeho místo nastoupil Miloš Kirschner. Pod jeho vedením došlo v roce 1964 k určité změně podoby všech loutek, Hurvínek například získal svůj typický nos a také začal nosit své typické krátké kalhoty s kšandami. Divadlo velmi často vyjíždělo i do zahraničí a Hurvínek se Spejblem hráli ve více než dvaceti jazycích, čínštinu a japonštinu nevyjímaje. V roce 1971 přibyla paní Kateřina coby babička Máničky.
Spejbl s Hurvínkem pronikli snad na všechna média
Způsobením Miloše Kirschnera v divadle Spejbla a Hurvínka je neodmyslitelně spjata jeho manželka Helena Štáchová, která interpretovala obě ženské postavy a po jeho smrti převzala vedení divadla. I v moderní době jsou Spejbl s Hurvínkem stále populární a předvádějí svá představení dětem i dospělým. Za dobu své existence se mnohokrát objevili i ve filmu, nejen jako loutky, ale i jako animované postavy, včetně těch trojrozměrných.
Postavy Spejbla s Hurvínkem jsou stále populární, byť jejich staré příběhy už dnes asi nikoho neosloví. Ty dnešní naopak táhnou, a i když zná nová generace Hurvínka spíše skrz 3D brýle, na podstatě věci to nic nemění. Spejbl s Hurvínkem jsou zkrátka národním pokladem.
Zdroje informací:
