Článek
Oslavy zalité krví
Psal se 10. květen 1945 a obyvatelé Rovenska pod Troskami, stejně jako ve všech ostatních městech republiky, slavili konec druhé světové války v Evropě. Zpívalo se a tančilo, k idylce měla situace ale velmi daleko. Přímo v Rovensku přivezli do místní školy deset příslušníků SS, které přítomný Revoluční výbor během chvilky odsoudil k trestu smrti.
Odsouzení byli vyvedeni z budovy a seřazeni k popravě o kterou se postarali místní partyzáni. Jeden z Němců se však pokusil uprchnout a při tomto pokusu se mu povedlo zastřelit jednoho přítomného ruského partyzána. Shodou okolností Rovenskem v tu chvíli procházel průvod několika stovek vyhnaných Němců. Šlo o muže, ženy i děti. Spolu s nimi šla také asi padesátka německých vojáků, v této době již odzbrojených.
Okamžitě po skončení války začali lidé vyhánět Němce. Tento tzv. divoký odsun byl nezřídka končil masakrem civilistů
Ruští vojáci začali v pomstě střílet právě do tohoto davu. Přidali se k nim i partyzáni a občané Rovenska, kteří měli zbraň například proto, že sloužili jako stráže u soudu Revolučního výboru. Během střelby zahynulo několik stovek německých civilistů i vojáků beze zbraně. Mezi mrtvými bylo mnoho žen a dětí. Dlouhou dobu se udávalo číslo 365 mrtvých, v 90. letech byl však otevřen místní masový hrob a v něm bylo identifikováno 238 obětí. Přesný počet tak již asi nikdy nezjistíme.
Trauma na několik generací
Těsně po válce vyšetřovala masakr československá bezpečnost, nikoliv však proto, aby za něj někoho potrestala, ale spíše proto, že Mezinárodní červený kříž vyžadoval po našich úřadech označení místa hromadného hrobu. Poté se o masakru v Rovensku desítky let vůbec nemluvilo. Je to celkem dobře pochopitelné, jeho přímí účastníci byli stále naživu a k událostem z května 1945 se nikdo nechtěl vracet. V městečku byl pouze jeden malý pomník s obecným nápisem „Obětem II. světové války“.
Změna nastala až v 90. letech, kdy přestaly být povalečné masakry Němců tabu a historici se o ně začali zajímat. Místní obyvatelé z toho ale příliš velkou radost neměli a vlastně ani dnes, kdy už přímí aktéři nežijí, se o masakru příliš nemluví. Z pohledu dnešních obyvatel Rovenska se událost dotkla i jejich rodinných příslušníků o jednu či dvě generace nazpět. To je zjevně příliš krátká doba na to, aby toto kolektivní trauma z mysli lidí vymizelo.
V roce 1998 byl každopádně odkryt hromadný hrob a o masakru se začalo mluvit alespoň trochu. V roce 1992 masakr krátce vyšetřovala policie, avšak odložila jej pro jeho promlčení. Kromě pomníčku všem obětem druhé světové války potom v Rovensku vyrostl v roce 2021 skromný smírčí kříž. Je postavený jako nahnutý, aby symbolizoval to, že právě on na sebe vezme veškerou tíhu všech tehdejších skutků. Ledy se tak pomalu lámou, ale potrvá ještě roky, než se o masakru budou místní obyvatelé moci bavit skutečně objektivně a bez pocitů viny či jiných podobně osobních emocí.
