Článek
Vznik SOS
V polovině 30. let již začínalo být jasné, že nad Evropou, minimálně nad tou střední, se opět začínají stahovat temná mračna. V Německu se k moci dostala Hitlerova nacistická strana, která se netajila tím, že Československo je pro ni pouze konstrukt Versailleské smlouvy a omyl, který by měl být napraven. Země na to proto musela reagovat.
Jedním z kroků k zajištění bezpečnosti bylo zřízení zcela nového, unikátního ozbrojeného sboru s názvem Stráž obrany státu (SOS). Sbor byl založen zákonem č. 270/1936 Sb. z dne 23. října 1936, který jej definoval jako zvláštní ozbrojený sbor, který měl být nasazen při mimořádných událostech, zejména pak v případě ohrožení státních hranic.
Zajímavý byl způsob fungování SOS. Stráž obrany státu byla totiž složena z příslušníků četnictva, finanční stráže, státní policie a dalších bezpečnostních složek. Dále pak byly do SOS začleňovány i speciální vojenské jednotky, především jejich úkolem bylo působení v nejohroženějších pohraničních oblastech. Důležité je, že členové SOS působili standardně u svých domovských složek a útvarů a pouze v případě ohrožení měli být aktivováni. Počítalo se i s tím, že v takovém případě bude Stráž obrany státu doplněna od záložníky.
Ohrožením se nemyslelo pouze nebezpečí přímé invaze, ale SOS měla bránit hranice i před infiltrací, sabotážemi a špionážními aktivitami, samozřejmě zejména ze strany nacistického Německa. Území republiky bylo rozděleno na několik bezpečnostních oblastí a jednotky SOS byly přímo podřízené Ministerstvu vnitra.
Činnost SOS v době krize
Od začátku své existence plnila Stráž obrany státu úkoly typu kontroly hraničních přechodů, potlačování pašeráctví a obecně boje proti jakýmkoliv ilegálním aktivitám. Ty se s postupem času a stále větší drzostí sudetoněmeckých extremistických skupin stupňovaly.
V roce 1938, kdy se politická situace výrazně zhoršila, čelila SOS zvýšenému tlaku. Sudetoněmecký Freikorps podnikal pravidelné útoky na československé pohraniční jednotky, což vedlo k intenzivním bojům zejména v oblastech jako Chebsko, Liberecko a Ostravsko. Přestože SOS byla dobře vycvičena a vybavena, početní převaha útočníků pro ni znamenala značné obtíže.
Stále častěji docházelo k ozbrojeným střetům mezi členy SOS a sudetoněmeckými bojůvkami podporovanými přímo nacistickým Německem. Největší intenzity boje dosáhly v době před Mnichovem, tedy během září 1938. V té době byly jednotky SOS pod neustálým tlakem Freikorpsu, který se snažil destabilizovat situaci a připravit půdu pro připojení Sudet k nacistickému Německu, případně pro německou invazi.
Jedním z prvních významných incidentů byl střet u Habartova, kde 13. září 1938 došlo k přestřelce mezi příslušníky SOS a členy Freikorpsu ve značné přesile. Podobné konflikty se odehrávaly také v dalších oblastech pohraničí a SOS se projevila jako jedna z nejodhodlanějších složek bránících republiku. O tom svědčí smutný fakt, že v období mezi zářím 1938 a březnem 1939 padlo v bojích s německými ozbrojenci na 84 členů Stráže obrany státu a dalších téměř 300 jich bylo zraněno. Nejvíce incidentů samozřejmě připadlo na září 1938, ale SOS bojovala i na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Oficiálně fungovala Stráž obrany státu až do 21. prosince 1939, tedy do období protektorátu. Šlo však o fungování víceméně formální a v dané datum byl sbor definitivně rozpuštěn.
