Článek
Hitlerův projev jako rozbuška
Dne 12. září 1938 měl v Norimberku projev Adolf Hitler. V něm opět obvinil Československo z diskriminace sudetských Němců a vyhrožoval, že je Říše připravena zasáhnout v jejich prospěch. Pro většinu sudetských Němců se jednalo o událost, která je ještě více radikalizovala a podnítila k akci.
Konrád Henlein a jeho strana již před nějakou dobou přestali požadovat pro Sudety větší autonomii, nýbrž se dožadovali přímo odtržení a připojení k Německu. Jeho ordneři, tedy dobrovolnická polovojenská organizace napojená jak na Henleina, tak na německou NSDPAD, se již nějakou dobu připravovali na ozbrojené povstání proti Československé moci. Sudetští Němci byli pak také dobře vyzbrojeni pašovanými zbraněmi.
Zmíněný Hitlerův projev tedy mobilizoval tisíce sudetských Němců, kteří vyšli do ulic měst v pohraničí. Cílem bylo provést plánovaný puč. Jedním z těchto měst byl i Habartov na Sokolovsku, kde se odehrál jeden z nejdramatičtějších a nejkrvavějších střetů mezi německými polovojenskými oddíly a československým četnictvem.
Útok na četnickou stanici
V úterý 13. září, den po projevu, se i v Habartově začínají scházet ordneři a další sudetští Němci. Najednou je všude plno vlajek s hákovým křížem a provolávají se protičeská hesla. Ve městě je četnická stanice obsazená pouhými čtyřmi četníky. A právě ona se stane jedním z hlavních cílů ordnerů a celého zfanatizovaného davu.
Četníci byli vyzváni ke složení zbraní a opuštění stanice. Ti to jednoznačně odmítli a došlo k potyčce. Při ní zazněly i první výstřely a velitel stanice, osmatřicetiletý Jak Koukol, otec dvou dětí, padl k zemi mrtvý. Jeho třem kolegům se nicméně podařilo dav vytlačit a na stanici se opevnit tak, že se ordneři drželi v uctivé vzdálenosti od budovy. I mezi Němci jsou první ranění a asi i mrtví…
Němci měli bohužel rukojmí, manželku jednoho z četníků. Tu předvedli před stanici a vyhrožovali jejím zastřelením. Četníkům proto nezbylo nic jiného než opustit stanici. Před stanicí byl jeden četník postřelen a další surově zbiti. Do této situace naštěstí dorazily posily.
Vytlačení Němců
V Sokolově si začal velitel nadřízeného útvaru dělat starosti. S Habartovem se totiž nemohl telefonicky vůbec spojit a dal proto rozkaz ke zformování patnáctičlenného oddílu, který v autobusu vyrazil směrem k Habartovu. Autobus s posilami ale v Habartově vjel Němcům do rány a ti začali střílet. V důsledku toho padli četníci Stanislav Roubal a Vladimír Černý. Prvnímu bylo 23 let, druhému 27 let. Poslední četnickou obětí byl potom strážmistr Antonín Křepela, také sedmadvacetiletý. Toho dav před četnickou stanicí ubil.
Četníci příjezdem posil získali palebnou převahu a Němce začali od četnické stanice vytlačovat. Když se pak na obzoru objevily další posily z Karlových Varů, ordneři vzali nohy na ramena. Definitivní ovládnutí situace znamenal příjezd obrněného vozu a armádního oddílu. Počet obětí na německé straně je udáván jako čtyři spolu s neznámým počtem zraněných. Je ale možné, že mrtvých úročníků bylo více.
Heroická obrana četnické stanice v Habartově třemi četníky, tváří v tvář několikanásobné přesile, je odrazem připravenosti naprosté většiny příslušníků ozbrojených sborů k obraně Československa a jejich velmi vysoké morálky.
Hned po skončení druhé světové války byl incident československými úřady vyšetřován a zatčeno bylo celkem 73 lidí. Sedm z nich dostalo trest smrti, ostatní různě dlouhé pobyty ve vězení.
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2018/04/PD_1_18_s84-96.pdf
