Článek
Středověk a děti
O povaze středověku vypovídá dobře následující číslo: 40 % dětí zemřelo před dovršením věku 9 let. Něco takového si dnes jen těžko umíme představit. Být dítětem znamenalo do jisté míry doslova bojovat o život. Nemoci, zranění nebo prostě jen nedostatek těch úplně základních životních potřeb si často i mezi dětmi vyžádaly tu nejvyšší oběť.
Na růžích ale neměli jistě ani dospělí, zvláště pokud pocházeli z chudých poměrů. První dítě sice brali nepochybně jako požehnání, čím více jich bylo, tím více hladových krků bylo ale třeba živit. A to pro rodiče nebylo vůbec jednoduché. Přesto ale nelze středověkou rodinu redukovat na takto strohý popis nikdy nekončící série strádání.
Středověký člověk byl stejný jako my, radoval se, miloval, truchlil, řešil mezilidské spory a dělal všechno to, co dělá i náš život tím, čím je. A platilo to i pro děti. I ony pociťovaly jistě lásku k rodičům nebo radost ze hry s vrstevníky. V tom základním se život středověkých dětí od těch dnešních nelišil. V mnohých dalších věcech ale ano.
Krátké dětství
Tím možná nejvýznamnějším rozdílem mezi dětstvím ve středověku a dětstvím dnes byla délka této životní fáze. Středověké děti byly nuceny dospět mnohem dříve. Dítě bylo třeba krmit a šatit, což nebylo snadné. Bylo proto nesmírně důležité, aby se co nejdříve zapojilo do procesu vytváření zaopatření rodiny. Někdy je tento fakt vykládán jako nedostatek lásky, taková interpretace je ale chybná.
Středověké děti byly ve středověku milovány stejně jako dnes
Existuje celá řada důkazů toho, že děti byly ve středověku chráněny a milovány stejně jako ty dnešní. Z čeho tak usuzujeme? Máme četná vyobrazení dospělých, kteří dovolují dětem hrát si, matčina srdceryvného zármutku nad smrtí dítěte apod. Vraťme se ale k délce dětství. Chlapci byli považováni za dospělé ve 14 letech, dívky ve 12 letech. Již dlouho předtím ale musely děti samozřejmě vypomáhat při všech domácích pracích. Na hry byl čas ve chvíli, kdy byla práce hotová.
Hry a hračky středověkých dětí
Na co si děti ve středověku hrály? Chlapci samozřejmě na vojáky. Šermování nejrůznějšími klacky a dřevěnými mečíky bylo na denním pořádku. Jistě si i stavěli nejrůznější přístřešky z větví nebo si z kůry vyráběly lodičky. Také vyřezávání píšťalek bylo nepochybně hodně rozšířené. Především chlapci také jistě často poměřovali síly v zápase, závodili v běhu nebo plavání apod. Zkrátka a dobře, dětské hry se příliš nemění, na rozdíl od jejich formy. Dnes si hrají děti na vojáky na počítači, ve středověku s dřevěným mečíkem, podstata ale zůstává stejná.
I středověké dívky měly na hraní panenky vyrobené ze dřeva nebo starých látek. Kromě klasických panenek byly nalezeny i další figurky lidí i zvířat. S těmi si pravděpodobně hráli jak chlapci, tak dívky. U těch ale asi nechybělo ani hraní na vaření a starost o domácnost.
Specifickou oblastí jsou hračky pro nejmenší děti, tedy novorozence a batolata. I ona měla svá chrastítka, často se jim upevňovala kolem krku. V tomto případě ale do hry vstupuje i fakt, že tyto „zvukové“ prvky měly v lidových pověrách také určitou ochrannou funkci proti zlým silám.
Závěrem
Jak si tedy představit středověké dětství: bylo jistě kratší než to dnešní a poznamenané až příliš častými úmrtími sourozenců či kamarádů. Také povinností měly děti více. Jinak bylo ale jejich dětství možná až překvapivě podobné tomu, jaké prožívaly děti v pozdějších obdobích. Děti byly milovány svými rodiči a jejich lásku jim opětovaly. Stejně tak jim ale jistě občas přidělaly nějakou tu vrásku na čele, protože ani lumpárny se dětem nevyhýbaly.
