Článek
O svatém Prokopovi toho mnoho nevíme
Ještě předtím, než se zaměříme na svatého Prokopa, doplníme, že na zmíněném pomníku ho doprovázejí ještě sv. Vojtěch, sv. Ludmila a sv. Anežka. Je tedy zřejmé, že Prokop zde stojí v opravdu vybrané společnosti, což vypovídá mnohé i o něm. Kdo to ale vlastně byl a co o něm víme? Následující popis jeho života bude sice vypadat poměrně podrobně, ve skutečnosti se ale jedná o informace, které pocházejí až od kronikářů z následujících staletí a je tak třeba přistupovat k nim s velkou opatrností v případě, že hledáme skutečně „tvrdou historii“. Byly to ale právě tyto příběhy, které z něj udělaly zemského patrona a prvního českého světce.
Prokop a jeho život
Prokop se narodil do prostředí jakési nižší šlechty, resp. v jakési zemanské tvrzi nacházející se v oblasti, kde dnes leží města Český Brod a Kouřim. Vzhledem k tomu, že přesný rok jeho narození není a asi nikdy známý nebude, popisuje se výrazem „okolo roku 985“. Prokopovi se dostalo vzdělání, což na tu dobu samozřejmě nebylo nic běžného. Učil se staroslověnsky a vyrazil i „na zkušenou“, resp. strávil nějaký ten čas v Uhrách, kde pobýval v klášteře. Následně byl vysvěcen na kněze.
Svatý Prokop na obraze ze 14. století.
V době, o které mluvíme ale po duchovních nikdo nevyžadoval celibát a nepředstavujme si proto mnicha z pozdější doby. Prokop byl ženatý a měl i syna jménem Jimram. Další zastávkou byl pro něj Břevnovský klášter benediktinů. To mu ale bylo málo a pro rodinný život se Prokop také zjevně příliš nehodil. Toužil totiž po samotě a stal se z něj poustevník. Nejprve přebýval v jeskyni u Jinonic a poté přesídlil do oblasti, kterou proslavil (nebo ona proslavila jeho), tedy do Posázaví. To bylo údajně okolo roku 1009. Jak je uvedeno v kronice sázavského kláštera:
„Pohrdl marností světa, zřekl se domu, manželky, polností, příbuzných a přátel, dokonce i sebe samého, dal výhost lsti plnému světu a jeho bídné nádheře. Prchaje z lstného světa a zmateného víření zatoužil po odlehlosti pustiny a vyzbrojen jsa nebeskými zbraněmi usadil se pod klenbou jedné opuštěné jeskyně, kterou obývalo tisíc ďáblů; ohradiv se tu na svou ochranu hrázemi ctností proti dorážení neřestí, útokům duchovních nepravostí a šípům pokušení, počal mužně bojovati, modlitbami, bděním a posty přirážeje své myšlenky ke skále, jenž je Kristus“
Ani tady není představa osamoceného mnicha žijícího bez kontaktu s kýmkoliv úplně přesná. Prokop údajně vytvořil na Sázavě jakousi poustevnickou komunitu, jejíž členové dělili čas mezi práci a modlitby. Jedním ze členů komunity byl i Prokopův syn Jimram. Důležité je, že lidé k poustevníkům chodili se svými problémy pro radu a Prokopova sláva začala růst.
Cenil si jej i kníže Oldřich, který nechal vystavět sázavský klášter, nebo jeho syn Břetislav, který udělal z Prokopa prvního opata tohoto kláštera. Takto také Prokop v roce 1053 zemřel. Tím ale začal jeho „druhý život“.
Druhý život svatého Prokopa
Sláva kláštera i samotného Prokopa byla natolik velká, že začal proces jeho svatořečení. To bylo samozřejmě motivací pro místní obyvatele, aby potvrzovali zázraky, které měl Prokop vykonat. Jedno svědectví potom přivedlo na svět nejznámější legendu o sv. Prokopovi. Podle ní měl být viděn jak orá s pluhem, do kterého byl ovšem zapřažený čert, kterého Prokop přemohl. Tento i další příběhy papeži Inocenci III. stačily k tomu, aby z Prokopa udělal prvního českého oficiálního svatého.
Zdroje informací: https://www.sazavskyklaster.cz/sv-prokop/
