Článek
Obléhání Prahy
Obléhání Prahy v červenci roku 1648 představovalo dramatické tragické finále třicetileté války. Švédský generál Königsmarck využil zrady bývalého císařského důstojníka Arnošta z Ottowaldu a obsadil Malou Stranu a Pražský hrad.
Zatímco Hradčany byly v rukou okupantů, na pravém břehu se odehrával hrdinský epos, v němž se proti profesionální armádě postavila pestrá směsice obránců. Studentské legie, měšťané, a dokonce i řeholníci dokázali až do listopadu držet Staroměstskou mosteckou věž a odrážet dělostřelecké útoky. Ironií osudu je, že nejtvrdší boje probíhaly i v době, kdy už byl podepsán Vestfálský mír. Zpráva o konci války dorazila do Prahy s velkým zpožděním, a tak se poslední výstřely největšího náboženského konfliktu tehdejší Evropy ozvěnou nesly právě pražskými ulicemi, tedy tam, kde tento strašný konflikt začal.
Památkou hrdinský zápas obránců Prahy je dnešní znak hlavního města s rukou třímající meč a bránící otevřenou bránu. Obsazení levého břehu Vltavy byla ale pro české země katastrofální kulturní rána, ze které se vzpamatovávaly staletí, resp. nikdy se z ní zcela nevzpamatovaly a ani vzpamatovat nemohou. Na to byly škody příliš vysoké.
Největší loupež v českých dějinách
Co se v roce 1648 vlastně stalo? Švédové tehdy systematicky vyplenili drahocenné sbírky Rudolfa II. Nejednali přitom přes zamhouřené oči královny Kristiny I., nýbrž na její výslovný příkaz. Vlastně se není co divit, Rudolfova sbírka byla skutečně mimořádná.
Švédská královna Kristina I.
Švédové odvezli do Stockholmu unikáty jako Codex Gigas. Ten je dodnes nejznámějším ukradeným dílem. Kromě toho zde ale byla výtvarná díla Leonarda da Vinciho, Rafaela, Rubense, Hieronyma Bosche… Obrazů bylo okolo 500, soch na 70, k tomu stovky šperků, drahých kamenů, řada knih a zápisků včetně těch Keplerových, alchymistické přístroje a aparatury Johna Dee nebo Edwarda Kellyho… Přesný rozsah ukradených děl a předmětů známý není a pravděpodobně už nikdy nebude. I z toho, co víme, je ale zřejmé, že škody jsou doslova nevyčíslitelné. Takovou sbírku prostě nahradit nelze.
Giuseppe Arcimboldo a jeho obraz Rudolf II. jako Vertumnus, po Codexu Gigas asi druhé nejznámější dílo z Rudolfovy sbírky.
Byla by ale chyba si myslet, že sbírka přešla jako celek do rukou švédské královské rodiny. Řada velitelů si „odklonila“ mnoho děl pro sebe. A navíc, královna Kristina v roce 1654 abdikovala, aby zajistila nástupnictví pro svého bratrance. Poté byla velká část sbírek rozprodána a doslova se rozletěla po světě. Dnes můžete její jednotlivé části vidět v muzeích, galeriích a aukčních síních od New Yorku po Řím.
