Článek
Kde se vzala svíčka
Oficiálně je vznik svíček přisuzován starověkým civilizacím. Zdá se přitom, že na její princip, který kombinaci vosku či tuku s knotem objevili různé civilizace nezávislé na sobě. Víme, že svíčky používali staří Egypťané, obyvatelé Mezopotámie, starověké Číny, nebo Římané. Není ale vyloučené, že historie svíčky je ve skutečnosti ještě delší. V jedné z francouzských jeskyní byla totiž nalezena kamenná nádobka, kterou naši předci s velkou pravděpodobností používali na vosk. Pokud se archeologové nemýlí, znamenalo by to, že se svíčky používaly již v pravěku před nějakými 17 tisíci lety.
V každé z oblastí se vyráběly svíčky trochu jinak. Zatím co staří Egypťané namáčeli konopná vlákna do včelího vosku, v Číně se používal velrybí tuk a v Indii zase vosk z uvařené skořice. Zajímavý krok vpřed udělali staří Římané, když vytvořili svíčku lojovou, tedy z tuku živočišného původu. Takovéto svíčky byly výrazně levnější, ačkoliv více kouřily a vydržely kratší dobu. Je zřejmé, že lojové svíčky se staly doménou spíše běžných domácností, zatímco ty ze včelího vosku, nebo podobných materiálů si mohli dovolit jen ti bohatší.
Svíčky dnes existují v nespočtu typů
Právě svíčky ze včelího vosku byly typické pro Evropská středověk, alespoň tedy u těch nejbohatších. Ve velkém se tyto svíčky používaly vlastně jen v kostelech, případně na královských dvorech. Do 14. století se svíčky ze včelího vosku používali jako jediné také u nás. Ty to svíčky měly tmavou barvu, ty bílé z vosku vyběleného začal poprvé vyrábět pražský svíčkař Jan Bavor.
Po celou dobu středověku, ale i poměrně dlouho po něm byly svíčky vyloženě luxusním zbožím, změna nastala vlastně až v 19. století, kdy byla vynalezena svíčka parafínová. Výchozím materiálem pro získávání parafínu přitom byla ropa. V 19. století se také objevily také první stroje na výrobu svíček, díky nimž bylo možné svíčky chrlit z výroby v ohromných počtech.
Některé příklady zajímavého využití svíček
Svíčka samozřejmě mohla plnit roli zdroje světla. Ve velkém byly a jsou svíčky využívány při nejrůznějších církevních obřadech nad plamenem svíčky se nahříval pečetní vosk pro zabezpečení důležitých dokumentů. V průběhu 19. století bylo zvykem zapalovat takzvanou hromničku, tedy svíčku, která měla při bouřce ochránit dané stavení. Zajímavým využitím svíčky je měření času. Tímto způsobem si dříve vypomáhali horníci, když podle odhořelé části svíčky odhadovali čas strávený pod povrchem.
Je trochu nešťastné, že v době, kdy se lidé naučili vyrábět svíčky průmyslově, byli již schopní nahradit je jakožto zdroj světla jinými prostředky. Zatímco ještě v první polovině 19. století nahrazovali méně majetní lidé svíčky loučemi, koncem tohoto století nyní již měli na výběr i petrolejové lampy, plyn a také začínající elektřinu. Thomas Edison vynalezl svoji žárovku v roce 1879 a od té doby nám začala svítit zcela běžně.
Dnes pro nás mají svíčky spíše význam dekorační nebo dárkový. Vybírat přitom můžeme z nespočtu svíček různých typů, druhů, podob či vůní. Pomocí svíček si i dnes vytváříme příjemnou atmosféru, ke svícení už nám však příliš neslouží, maximálně ve chvíli, kdy bouřka „vyhodí“ elektřinu. Bez svíček by byl život zkrátka smutnější.
Zdroje informací: https://blog.lafco.com/history-of-candle-making/
